Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

kyklop: Díky, je to pěkný, ukážu dceři. Ta sice na flétnu nehraje (po mamince je spíše výtvarně nadaná), ale určitě se o něco pokusí. Tak ahoj.

kobliha..: Kyklope, taky jsem si vždycky přála být výtvarně nadaná, ale kde nic, tu nic..

ivana*: Na zakladce jsem taky hrala (musela jsme) a vubec me to nebavilo

---
ivana.pise.cz

kobliha..: Tak to má Koblížek štěstí, protože jeho to baví moc (ovšem někdy se to nedá poslouchat) - ale říkám si, lepší flétna než housle..

jirka*: Ty si pískáš!

kobliha..: Já s písničkou jdu jako ptáček

kyklop: Ale určitě jsi nadaní v něčem jiném a ze skromnosti nám to tady tajíš...