Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

lentilka.sblog: Milá Kobliho (nevadí snad, že tykám), díky za tenhle článek. Už jsem myslela, že nejsem normální, když nestresuju, o poledních pauzách v práci se nechodím tlačit do krámů abych urvala ještě aspoň jedny fusekle, konzumu nepropadám, koledy si zpíváme s malou. O co víc falešně, s o to větší chutí.. Stromek si ozdobí sama, moc se na to těší a až to bude hotovo, půjdem na procházku.. Třeba krmit kačenky... Ale to, co popisuješ před nákupním centrem jsem taky zažila.. Chudáci lidi, co takhle dopadli...