KOBLIHA
Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!
A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.
|
Kamarádi, přátelé!
22. leden 2008 | 08.55 |
Protože jsem si všimla, že seznam mých kamarádů (tedy spřátelených blogů) je poněkud zastaralý, rozhodla jsem se to napravit. Přidávám tedy blogy, které poslední dobou ráda čtu.
A co jinak? Udělám ještě pár změn: Svůj Odkazovník zruším a články z něj přendám do samostatné rubriky na blog (teda doufám, že si ještě vzpomenu na heslo k Odkazovníku). Chtěla bych taky psát častěji, proč to nepřiznat.
Koblížka jsem začala učit anglicky. Ve škole nestojí jejich angličtina za nic, paní učitelka je zhruba pět lekcí před dětmi. Koupila jsem si knížky Incredible English, cédéčka a musím říct, že Koblížka to moc baví. Každý večer chce aspoň půl hodiny poslouchat angličtinu ("jdeme se učit, mami?"). Kéž by mu to vydrželo!
Za chvilku mi přijede na návštěvu kamarádka Martina, která právě podstupuje rozvodové řízení. Její manžel se zbláznil do jiné. Nová slečna je mladá, krásná, štíhlá, sexy a obléká se ve značkových buticích. IQ se jí sice pohybuje v levé části Gaussovy křivky (jinak by přece své sokyni nepsala esemesky, že teprve teď její manžel poznává, o čem život je, teprve teď ví, co je opravdový sex a konečně se snad začne líp oblékat...), ale ve fázi zamilovanosti člověk leccos přehlédne. Dvě děti, které spolu vychovávali, jsou najednou vzduch. No, stávají se horší věci.
Se svými dvěma dcerunkami jsem včera poprvé v životě navštívila mateřské centrum. To je takový klub pro matky, které se doma nudí a potřebují jít mezi lidi. Pro děti je připraven program (nebo aspoň spousta hraček), maminy zatím proberou život nad kafem. Já se nenudím, ani nepotřebuju chodit mezi lidi. Mám jich kolem sebe tolik, že spíš uvítám, když můžu být doma. Ale včera byla v centru docela zajímavá přednáška, tak jsem vyrazila. Koblížka byla nadšená - tolik dětí! Když dvěma klukům strčila prsty do očí, líbilo se jí tam ještě víc. Tak krásně řvali!!! Jen já to špatně vydýchávala. Nevím, čím to je, ale nemám ráda takové ty maminkovské hovory na téma kakání, papání, blinkání, kupování plen, akce v hypermarketech a nerudné tchyně. Přednáška byla sice fajn, ale mateřské centrum myslím navštěvovat nebudeme.
Koblih mi včera oznámil, že by jel rád někam na víkend. Jen ve dvou. Romantika. No, bude si muset ještě nějakou dobu počkat. A já taky. Ale taky bych jela, přiznám se.
Tak končím tuhle splácaninu a jdu pomalu stavět na kafe, protože Martina už volala, že je na cestě. Hezký den vám všem!
A co jinak? Udělám ještě pár změn: Svůj Odkazovník zruším a články z něj přendám do samostatné rubriky na blog (teda doufám, že si ještě vzpomenu na heslo k Odkazovníku). Chtěla bych taky psát častěji, proč to nepřiznat.
Koblížka jsem začala učit anglicky. Ve škole nestojí jejich angličtina za nic, paní učitelka je zhruba pět lekcí před dětmi. Koupila jsem si knížky Incredible English, cédéčka a musím říct, že Koblížka to moc baví. Každý večer chce aspoň půl hodiny poslouchat angličtinu ("jdeme se učit, mami?"). Kéž by mu to vydrželo!
Za chvilku mi přijede na návštěvu kamarádka Martina, která právě podstupuje rozvodové řízení. Její manžel se zbláznil do jiné. Nová slečna je mladá, krásná, štíhlá, sexy a obléká se ve značkových buticích. IQ se jí sice pohybuje v levé části Gaussovy křivky (jinak by přece své sokyni nepsala esemesky, že teprve teď její manžel poznává, o čem život je, teprve teď ví, co je opravdový sex a konečně se snad začne líp oblékat...), ale ve fázi zamilovanosti člověk leccos přehlédne. Dvě děti, které spolu vychovávali, jsou najednou vzduch. No, stávají se horší věci.
Se svými dvěma dcerunkami jsem včera poprvé v životě navštívila mateřské centrum. To je takový klub pro matky, které se doma nudí a potřebují jít mezi lidi. Pro děti je připraven program (nebo aspoň spousta hraček), maminy zatím proberou život nad kafem. Já se nenudím, ani nepotřebuju chodit mezi lidi. Mám jich kolem sebe tolik, že spíš uvítám, když můžu být doma. Ale včera byla v centru docela zajímavá přednáška, tak jsem vyrazila. Koblížka byla nadšená - tolik dětí! Když dvěma klukům strčila prsty do očí, líbilo se jí tam ještě víc. Tak krásně řvali!!! Jen já to špatně vydýchávala. Nevím, čím to je, ale nemám ráda takové ty maminkovské hovory na téma kakání, papání, blinkání, kupování plen, akce v hypermarketech a nerudné tchyně. Přednáška byla sice fajn, ale mateřské centrum myslím navštěvovat nebudeme.
Koblih mi včera oznámil, že by jel rád někam na víkend. Jen ve dvou. Romantika. No, bude si muset ještě nějakou dobu počkat. A já taky. Ale taky bych jela, přiznám se.
Tak končím tuhle splácaninu a jdu pomalu stavět na kafe, protože Martina už volala, že je na cestě. Hezký den vám všem!
Komentáře
| RE: Kamarádi, přátelé! | hablina | 22. 01. 2008 - 11:15 |
| RE: Kamarádi, přátelé! | mirka | 22. 01. 2008 - 17:31 |
| RE: Kamarádi, přátelé! | sargo | 22. 01. 2008 - 22:13 |
| RE: Kamarádi, přátelé! | nejenn | 23. 01. 2008 - 11:23 |