Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

lenka*: Taky tu knihu mám. Autorka tam nikde neříká, že jde psaní naučit. Naopak to hodnotí velmi prakticky a střízlivě. Knížka mě tak naladila, že jsem se přihlásila i do jejího kurzu a byla jsem velmi spokojená. Mimochodem, také je autorkou seriálu Ulice a jestli se nepletu, napsala prvních asi 700 dílů. Kromě toho i různé další věci, ale ono to je jistě o tom, co tu někdo říká velmi přesně níže, že pokud se člověk psaním skutečně živí, nemůže si zrovna moc vybírat, co bude psát a že to je pohyb na tenkém ledě. Ta kníha je určená naprostým začátečníkům a z tohoto pohledu je napsaná moc dobře. Ostatně to potvrzuje fakt množství čtenářů, co si ji koupili. Pokud někdo říká, že tam jsou uvedené "známé věci", tak to může být nejen proto, že teorie je prostě jen jedna, ale taky proto, že nejde o naprosto nezkušeného začátečníka. Já jsem žasla, co si mohou lidé myslet o tvůrčím psaní a když jsem to na vlastní oči viděla a na vlastní uši v kurzu slyšela, tak chápu, proč je ta knížka psaná tak, jak je. Nevěřili byste, kolik bylo v kurzu lidí, kteří nikdy nic nenapsali, ale byli přesvědčení o tom, že jsou nejlepší na světě a že zítra na psaní vydělají miliony. Paní Dočekalová učí myslím asi 8 let, nebo tak nějak, a její studenti jsou fakt úspěšní a vydávají sbírky i romány a píší úspěšně scénáře. Jestli třeba chcete vidět, co u ní v kurzech vzniká, teď tuším vychází sbírka jejího studenta Marcela Babczynského Šeptání Ďábla. A to je jen jedna z mnoha. Ale chtěla jsem říct, že kdybyste viděli jak vypadá opravdu nezkušený začátečník, možná byste ještě řekli, že ta kniha měla být ještě víc polopatická. Podle mě se povedlo autorce najít střední cestu. Jinak pokud jde o recenze, vyšlo jich na tuhle knihu docela hodně a většina byla velmi pozitivních, těch negativních bylo spíš minimum. Podle mě to dobře vystihl Petr Žantovský v recenzi otištěné na serveru Česká Média (ale najete i jiné pozitivní recenze na internetu): http://archive.ceskamedia.cz/article.html?id=168204_hp_M&qqqq=%C5%BDantovsk%C3%BD Omlouvám se, že náruživě hájím knížku i autorku, ale zažila jsem její kurzy a tak nedám dopustit. Ještě mě napadá jedna poznámka k té kvalitě lektorů a učitelů obecně. Paní Dočekalová obor vystudovala na VŠ, což ji vlastně opravňuje ho vyučovat i kdyby nikdy sama nic nenapsala. Najdete mnoho lektorů tvůrčího psaní, kteří ten obor jen vystudovali a sami se psaním nikdy neživili, ani nic nenapsali. V USA to je například skoro běžné a tyhle lidi si Hollywood pak často najímá jako poradce a jejich kurzy jsou dost drahé. Ono totiž fakt platí, že dobrý autor vůbec nemusí být ještě dobrý učitel a naopak. Učit musí člověk umět. A i když nedokážu posoudit autorské kvality paní Dočekalové, učit podle mě umí. A hlavně, ona hned bere lidi, kteří jsou šikovní, do praxe. To je taky moc zajímavé. Třeba v tom našem kurzu si vybrala 4 talentované lidi a nabídla jim místo stážistů u televizního seriálu. Dostanete se normálně k něčemu takovému? Je to dva roky a na výročním setkání kurzistů v létě jsem zjistila, že z těch čtyř lidí už dva v televizi pracují na plný úvazek a splnili si tím svůj životní sen. Takže já sice na jednu stranu souhlasím, že je asi super, když Vás třeba učí světoznámý a uznávaný spisovatel, ale není to zárukou toho, že umí učit a že vás něco naučí. To si skutečně myslím. A když je někdo dobrý učitel, vůbec ještě nemusí být i úspěšný autor. Tedy podle mě. Ještě mě napadá, kdo třeba máte rádi detektivní romány a špionáž, tak Vítězslav Jareš (vydal už několik románů u Mladé Fronty a píše detektivky pro televize) byl také student paní Dočekalové. Takže mě napadá, že možná než seznam vlastních úspěchů lektora je důležitější seznam jeho úspěšných studentů. V Americe, když jsem tam byla a hledala kurz tvůrčího psaní, všichni lektoři tohoto oboru hlavně ukazují, kdo u nich ze slavných a úspěšných scenáristů a spisovatelů studoval. Paradoxně, tvorba lektorů samotných Amíky vlastně vůbec nezajímá. Platí si za to, že jednou budou úspěšní oni a ne lektor. I to je způsob, jak o tom je možné přemýšlet.