Sešlo se nás dost. Matek i dětí. Leč už první noc dostalo první dítě horečku. Zůstalo následující den doma a na výlet jsme šli bez něj. Večer se přidala sestřička maroda. "Maminko, mě STRAŠNĚ bolí hlavička," stěžovala si Princezna. "A taky budu asi blinkat." Sotva to dořekla, byla večeře mezi námi. Odér přiměl ke zvracení další dítě. Princezna problinkala celou noc. Následující den jsme šli na výlet bez dvou dětí.
Už na první zastávce se Koblížek stále častěji rozhlížel. "Mamí, nejsou tu někde záchody?" ptal se s vyděšeným výrazem v očích. Byly tam a Koblížek je okupoval dlouhou dobu. Musela jsem se s dětmi vrátit, průjem byl silný a vytrvalý.
Postupně nás na chalupě zůstáválo víc a víc. A když už nebylo nikoho, kdo by na výlet šel (zbývala možnost nechat děti ležet a vyrazit si bez nich, protože dospělých se tahle viróza ani nedotkla), rozhodly jsme jako zodpovědné maminy, že to zabalíme a vrátíme se domů.
A tak se stalo. Takže jsem zpátky. Dětem je dobře a lítají tu jako blázni. Jdu vymýšlet náhradní program :)