Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

modry*: svačiny u nás nebyly, ale na Jovo si vzpomínám. Jestli to jsou tvá slova, tak si byla až neuvěřitelně uvědomilá - je to vůbec možný?

kobliha: Něco psala paní (vlastně soudružka) učitelka, něco jsme zřejmě opisovali z tabule. Moje slova to rozhodně nejsou

---
kobliha.pise.cz

nena: To je krásný, takhle jednou nás synek našel naše vysvědčení a potom nás s nimi vydíral

---
nena.pise.cz

kobliha: Tak to nás ještě čeká Naštěstí to není (až na čtyřku z fyziky v prváku na gymplu) tak strašný

---
kobliha.pise.cz

lentilka®sdeluje.cz: Ježíš! Pracovní soboty! To taky ještě pamatuju... Já notýsek z první třídy určitě nemám, nedávno jsem ale vyhazovala věci z gymplu a (něco málo) ze dvou semestrů vejšky... Nahlédla jsem do maturitních otázek z ruštiny... Já už to po sobě skoro ani nepřečetla, natož abych tomu rozuměla.

---
lentilka.sdeluje.cz

kobliha: Já tohle všechno vyházela, nechala jsem si jen matiku z vejšky (říkám si, že to se nemění a třeba se to jednou bude hodit) a písanku a notýsek z první třídy. Sešity z ruštiny jsem vyházela, taky bych tomu už asi nerozuměla

---
kobliha.pise.cz