Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

marinka: No, dobrá otázka. Asi bych jim řekla, že se snažili to vydržet, protože doufali, že se z tý klece dostanou a šli až potom anebo bych se přikláněla k variantě půjčeného nočníku.Takovýhto otázek bude ještě spousta. To je na tomhle věku hezký, jak dokážou překvapit.