Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

jarmik: Ano, teď už chápu, kde se berou ti lidé, co pak na gymplu plánují napsat SKUTEČNĚ REALISTICKÝ dobrodružný příběh, kde se řeší, co dělá hrdina se špinavejma ponožkama, jak si mění prádlo, jak si stříhá nehty apod. Vybavuji si, že tohle mi někdo v té (ach ta nostalgýja) době též navrhoval...