Kobliha | Ne-baví

 Zjistila jsem, že mě nebaví psát. Poprvé v životě. Protože jsem si čmárala už ve školce, ve škole vymýšlela třídní časopisy a na gymplu skládala romantické verše. A pak jsem měla možnost se psaním živit. A teď - nebaví mě to. Sice si vždycky řeknu, že tohle by stálo za zapsání, když zažiju něco zajímavého nebo potkám někoho zvláštního - ale pak mě to přejde. Prostě už se mi pak nechce. Je to pro mě úplně nová zkušenost a - nevím, co s tím mám dělat. Jestli to někdy bude jiné nebo jestli už moje psací období skončilo a já bych se už konečně měla věnovat něčemu jinému (a pořádnému, jak říkávala moje babička).

A tak teď chodím do práce, mluvím s lidmi, starám se o děti, vařím večeře, čas od času dojdu k doktorovi na kontrolu, zdobím byt na Velikonoce, seju trávu, pěstuju bylinky, čtu knížky, dívám se na stupidní filmy i na televizní zprávy, luxuju, čas od času si zaflirtuju, peču koláče, dělám reporty, učím se rusky, jezdím na kole, dlouho spím, skoro vůbec nejsem na počítači, jezdím na výlety, užívám si dětí, chodím na třídní schůzky a oslavy narozenin, čtu vaše blogy, ale už nepíšu.

Nevím, jestli se mi někdy bude zase chtít... zatím to tak nevypadá.