The Sun se dnes změnil na The Son a musím říct, že jsem se taky nechala unést - sedím tu a přepínám BBC a CNN (CNN je lepší). Miluju tyhle pompézní akce - líbí se mi to šílenství kolem, sleduju, kdo píše jaké články a kde se objeví jaké informace. Pravda - dneska mám trochu času - jindy bych to asi nestíhala.

Každopádně mám radost z toho, kolik lidí má radost (škarohlídy se snažím nevnímat) a kolik lidí to má podobně jako já. Nevím, jestli jste včera sledovali reportérky CNN, ale jejich profesionalita se s našimi reportéry absolutně nedá srovnat. Líbí se mi, když projevují city, když se jim chvěje hlas a když nemůžou svou radost ukočírovat. Je to přirozenější, než když naše ČÉTÉdámy stojí v upnutých kostýmcích ve studiu a tváří se... naškrobeně.

Tak jsem si vzpomněla na Koblihu. Respektive na blog. A říkala jsem si, jestli si ještě budu pamatovat heslo do administrace (pamatuju). A jestli jsou tady ještě mí "staří známí" (zatím nevím).

Je léto, venku je docela pěkně a já jsem sama doma. Starší děti odjely na tábor, Markétka je u babičky a dědy a tady je klid a pohoda. Už asi dva týdny jsem neviděla zprávy a nečetla noviny