Psavě

29. říjen 2014 | 18.34 | rubrika: Co se stalo u Koblihů

Nějak mě to zase chytlo. To psaní, myslím. Mám nutkavou potřebu (takhle nějak to psychiatři nazývají?) něco napsat na blog. Možná mě povzbuzuje to, že i když tu třeba půl roku nejsem, stejně se pak najde dost lidí, kteří si můj nový text (a klidně to může být sebevětší blbost) přečtou. A to mě moc těší. Fakt.

Dneska jsem strávila den v kuchyni. Měla jsem volno, děti mají prázdniny, tak

komentáře (5) | přidat komentář | hodnocení 1.8 (5x) | přečteno: 245x

Petr, nebo Pavel? Cé je správně!

28. říjen 2014 | 20.06 | rubrika: Co se stalo u Koblihů

Už dlouho mám pocit, že bych to měla napsat.

Jak to dopadlo mezi Petrem a Pavlem. Těmi dvěma z minulého článku. A stejně tak jako můj život je jedna obrovská houpačka, dostala jsem se zase o kousek dál. Pavlovi jsem řekla, ať se věnuje své ženě (i když si občas napíšeme a vím, že je pořád nespokojený - ale já už to nechci řešit). A Petr? S tím to bylo trochu složitější. Píšu BYLO, protože je to fakt už minulý čas.

Začátkem září jsme spolu prožili úžasný víkend. Vyjeli jsme do luxusního hotelu kousek od Hradce Králové a tam strávili dva dny v posteli, v baru, ve vířivce, v restauraci, v hotelovém parku, ... dovedete si to asi představit. Bylo to nádherné. Tělo mě bolelo, ale duše byla spokojená. V neděli odpoledne mi Petr oznámil, že se zamiloval. Lucka je prý mladá, krásná a trochu nemotorná, takže potřebuje silného muže. Jako by do mě někdo píchl. Jako by mi probodl srdce - znáte ten pocit? A já, kráva blbá, mu nevrazila ten pugét růží do obličeje, ani jsem ho nekopla do rozkroku (který ho musel po tom víkendu taky pěkně bolet), ale usmála jsem se, řekla jsem něco jako Fajn, že to vím a procedila jsem mezi zuby, že spát spolu už nebudeme, ale na kafe občas zajít můžeme... Byli jsme zatím dvakrát. Nejiskřilo to a vlastně jsme si ani neměli co říct. Ještě před pár měsíci bych tomu nevěřila. Ale je to tak.

komentáře (14) | přidat komentář | hodnocení 1.8 (5x) | přečteno: 324x