Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

kobliha: Já si na svůj první školní den vůbec nepamatuju. Přece jen je to dávno, předávno Ale na družinářku si taky pamatuju - stará jedubaba s bradavicí na nose. Nedávno jsem ji potkala a úplně ve mně hrklo - tak silný to je zážitek. Jojo, družinu jsem ze srdce nenáviděla (a asi pod tímhle vlivem jsem tam Koblížka ani nezapsala).