KOBLIHA
Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!
A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.
|
Hola hola, první třída volá!
4. září 2007 | 13.57 |
Je to tady. Z Koblížka je školák. Prvňák. S aktovkou na zádech a s kytkou v ruce včera vpochodoval do první A. Sednul si s kamarádem ze školky do druhé lavice u dveří a vyndal svačinu. I když jsem mu několikrát říkala, že svačinu první den nepotřebuje, nedal si říct a do aktovky přibalil Brumíka. Za deset minut osm ho začal jíst. Úderem osmé přišla paní učitelka. Asi se lekla těch davů - babiček a dědečků plná třída. Taťkové s kamerami v rukou, některé maminy žmoulaly kapesníky. Já se bála, abych se tam se svým pupkem vešla.
I několik Hujerů tam bylo. "Kdo tě doprovodil do školy, Terezko?" ptala se paní učitelka, když se jí děti představovaly. "Maminka a tatínek a babička s dědou a druhá babička s dědou a teta a malý bráška a sestřenice." Paní učitelka jen několikrát rychle zamrkala. To jeden tatínek (skrytý v davu) se nežinýroval: "No potěš prdel!" řekl na celou třídu (sice se snažil, aby to nikdo neslyšel, ale slyšeli to všichni). A všichni lehli smíchem. I paní učitelka. Musím říct, že zcela nevýchovně :)
Myslím, že si ještě užijeme.
I několik Hujerů tam bylo. "Kdo tě doprovodil do školy, Terezko?" ptala se paní učitelka, když se jí děti představovaly. "Maminka a tatínek a babička s dědou a druhá babička s dědou a teta a malý bráška a sestřenice." Paní učitelka jen několikrát rychle zamrkala. To jeden tatínek (skrytý v davu) se nežinýroval: "No potěš prdel!" řekl na celou třídu (sice se snažil, aby to nikdo neslyšel, ale slyšeli to všichni). A všichni lehli smíchem. I paní učitelka. Musím říct, že zcela nevýchovně :)
Myslím, že si ještě užijeme.
