Uklízecí

 Sundala jsem velikonoční vajíčka, vyndala zápichy z květináčů a vyházela staré sešity. Včera večer jsem Koblížkovi pomáhala uklidit jeho pokoj. Nedělám to často, většinou si děti uklízí samy, ale čas od času je potřeba zalézt do každého koutu, vysypat krabice, kam se běžně "uklízí" hračky a probrat šuplíky. To bylo překvápek, zapomenutých věcí a pokladů, které jsme našli.

"Tohle velikonoční vajíčko by TUTOVĚ přežilo do příštího roku," přesvědčoval mě synek.
Přinesla jsem krabici s nápisem VELIKONOCE a doplnili jsme ji zbytky dekorací, které pořád byly za oknem, nad postelí a v šuplíku.

"Co je tohle?" ptala jsem se a nedůvěřivě vzala do ruky kulatou věc.
"Tam vevnitř se mi vylíhnul dinosaurus. Vidíš ho?"
"Fuuuuj," oklepala jsem se a položila kouli na stůl.
"Nejdřív tam bylo vajíčko, tomu pak zmizela skořápka a teď mám dinosaura. Jmenuje se Ploskosaurus."
"Kdes to vzal?"
"Koupil jsem si to za kapesný."

Do jedné krabice jsem dávala míče, míčky, hopíky a koule od kuželek. Nedalo mi to a spočítala jsem je - bylo jich 29!!!

Největší poklady skrývaly šuplíky. Staré písemky, výkresy, dopisy psané při hodině, čtverečkované papíry plné piškvorek.
"Tady máš krabici, přeber si to a co nechceš, vyhodíme do kontejneru.
Odešla jsem s tím, že přijdu za půl hodiny. Koblížek ležel na koberci na břiše, v ruce tužku a před sebou papír.
"Co to děláš?"
"Tohle jsem při výtvarce nestihnul, tak si to teď chci dodělat. Aby to bylo HEZKÝ!"

Ta haldička tam leží ještě teď. Obrázek byl dokreslen a přebírání krabic, haldiček a šuplíků bude prý věnováno celé dnešní dopoledne.
Jsem zvědavá, kolik obrázků ještě čeká na dodělání.