Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

hospodynka: Chci děti, co si uklízí! Dnes jsem se brodila ke dveřím pokoje skrz haldy dceřiných svršků a nakonec šlápla na poníka

---
hospodynka.pise.cz

modry*: to já většinou v obýváku zakopnu o mašinku a kopnu do hasičského auta

kobliha: "Udělejte mi cestu k oknu a k posteli," to občas volám já na prahu dětských pokojů. A právě proto čas od času uklízím s nimi
P. S. Jsem ráda, že to je všude stejný

---
kobliha.pise.cz

hospodynka: A leckde i horší...

---
hospodynka.pise.cz

furie®blbne.cz: Já si jako malá neuklízela, nějak mi to moc nešlo Ale pamatuju si na ten krásný pocit, když se někde našla zapadlá hračka nebo věc dávno oplakaná.

---
furie.blbne.cz

lentilka®sdeluje.cz: "Tady máš krabici, přeber si to a co nechceš, vyhodíme do kontejneru.". Ehm. Tak u nás by krabice určená pro kontejner zela prázdnotou... JE to všude stejný!

---
lentilka.sdeluje.cz

sargo: Koukám, že věkem se schopnost nezakousnout u nějaké jednotlivosti při dělání něčeho docela jiného nelepší.

---
sargo.pise.cz

mirekČ: Hmmm, ale jinak - klasika, ne???

---
clupmi.blog.cz

tenisak*: V jeho věku si nosit práci domů, no, šikulka.

---
tenisak.pise.cz

mi-lada: Mám fůru "nedodělaných" obrázků v šuplíku. Ach jo, kdy já se k nim dostanu.

contritus: Všude stejný...

---
contritus.pise.cz