Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

contritus: Hlasovala jsem, že ano. Zda je to anděl strážný, nebo něco jiného... Kolikrát si říkáme, že jsme měli štěstí....
Moc hezky jsi to vše napsala. Přečetla jsem celý článeček jedním dechem. Znám ty nemožné diskuze a nesnáším ty vševědoucí anonymi, kteří jsou tak přemoudřelí. Nevíme, jak to bylo, tak jenom, je mi to líto, co se stalo.
Vždyť my málem přišli o naše dvě dítka nejmíň 1x. A to jsem je měla a mám víc jak oko v hlavě. Jsou mi vším a steně málem...