Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

kaci: No jo, tak pokud jsi nečekala, že zůstanou, tak to je fakt síla! Já osobně mám ale raději takový ty celodenní návštěvy, s obědem i kafíčkem, protože když přijdou na hoďku, na dvě, tak tam děťánci udělají čurbes úplně stejnej, jak za celej den a to mi přijde děsný. Za celej den to tak nějak jaksi tiše toleruju. Paradoxně ale doma naděláme největší bugr samy dvě s Lupitou Tak ať brzo vychladneš!