|
26. únor 2011 v 18.20 | rubrika: Co se stalo u Koblihů
"A když budu dospělá a budu bydlet někde jinde, stačí, když mi zavoláš a řekneš, jakou máš potíž. Já vezmu kouzelnou hůlku a přijedu k tobě. No a ta hůlka to všechno vyřeší," řekla mi Koblížka a před oči mi vrazila svou novou, příšernou, růžovou kouzelnou hůlku. Pak zmáčkla růžový knoflík. Kus plastu začal blikat a hrozná melodie zahájila hlasitou palbu. "To bude príma, viď?" |
přečteno: 462x | komentáře (15)
|
|
19. únor 2011 v 07.25 | rubrika: Co se stalo u Koblihů
"Mami, umíš se otáčet přes ručku?" ptal se mě Koblížek včera večer. Stála jsem v kuchyni a vyndávala nádobí z myčky. "Jak tě to napadlo?" zeptala jsem se. "Asi to neumím, nikdy jsem to nezkoušela." Koblížek si poskočil (když má radost, vždycky skáče - líbí se mi to a říkám si, že v devíti má na poskakování nárok). "Koukám na Top Gear. Kdyby si tam přizvali Semira z Kobry, ten by jim to předvedl. Ten se točí přes ručku KAŽDÝ DEN." Jsou věci, na které jsou mámy krátké. Třeba na auta. |
přečteno: 339x | komentáře (12)
|
|
13. únor 2011 v 18.54 | rubrika: Co se stalo u Koblihů
 |
přečteno: 330x | komentáře (14)
|
|
8. únor 2011 v 20.57 | rubrika: Co myslíte?
"Mami, jakej bude svět, až tu třeba nebude Zdeněk Svěrák?" Otočila jsem se. Asi patnáctiletá holka se ptala své mámy. Stály před školou a četly noviny, ve kterých psali o smrti pana Vondrušky. Úplně jsem se té otázky lekla. A pak si řekla: No jo! Ta holčina na to kápla. |
přečteno: 399x | komentáře (14)
|
|
7. únor 2011 v 21.55 | rubrika: Obecné koblihoviny
Nechce se mi psát, že bylo dneska venku teplo. A že svítilo sluníčko jako blázen. Nechce se mi ani psát o tom, že cyklostezky byly plné cyklistů, že se venku proháněly rodinky na bruslích a že kdo měl nohy, tak se dneska procházel a dýchal jarní vzduch. Nechce se mi psát o tom, že jsem to sledovala zevnitř a záviděla jsem těm za sklem. Chce se mi psát o daleko přízemnějších věcech. Nebo o podzemnějších věcech. O kořenech. |
přečteno: 565x | komentáře (12)
|
|
3. únor 2011 v 21.09 | rubrika: Co se stalo u Koblihů
Vstala jsem z mrtvých. Aspoň mám ten pocit. Sinusoida mého stavu šplhá vzhůru. Dneska jsem byla venku. Padal sníh, bylo docela teplo a já šla pro Koblížku do školky. Po dlouhé době. "To je fajn, že vás vidíme, paní Kobliho," říkala paní učitelka. "Koblížka říkala, že jste teď lehavá." Koblížka ke mně přišla, objala mě kolem stehen a nahlas řekla: "Maminka je už chodivá. A bude i běhavá!" Pobavilo nás to. Běhavá jsem dost často - bohužel jen směrem k našemu záchodu. Většinou pár dní potom, co přijdu ze špitálu. |
přečteno: 1.695x | komentáře (16)
|