Žvejkačky nekupuju. Jen výjimečně. Proto jsem v tomto směru jako matka těžce pokulhávala za ostatními. Naše děti prostě nežvejkaly. Před týdnem se to zlomilo, protože se do výchovy vložil náš strejda Míla. Podezírám ho z toho, že se měl narodit jako přežvýkavec - a v poslední chvíli si to pánbů rozmyslel... a Míla se narodil jako obkladač. Při lepení dlaždiček dělá velké bubliny. A do naší rodiny přinesl pár drobných změn. Nejen že máme novou koupelnu, ale Koblížku naučil žvejkat a Koblížkův slovník dokonce obohatil o pár peprných výrazů. Pochopila jsem rčení je sprostej jako dlaždič :).
A tak už týden kupuju žvýkačky. Koblížka si dá polštářek do pusy, rozkouše tvrdou slupku a pak zhruba deset minut přežvykuje. Soustředěně a pomalu. Pak prohlásí: "Už mě bolí pusa a ta žvejka už nemá vůbec žádnou chuť!" Jde ke koši a žvejkačku vyplivne. Moc jí to nejde, takže je celá poslintaná...
Objevujeme zkrátka nový svět. Barevné obaly nejrůznějších druhů sladkých polštářků a plátků, rozmanité příchutě a značky - v kuchyni v krabici se sladkostmi teď máme zásobu. Jablečné Hubby bubby, pomerančové plátky, žvejkačky s tetovačkami, s nálepkami, peprmintové i melounové, skořicové i citrónové. Jen kuličky se neosvědčily. Ty, které nám jako dětem kupovali rodiče v Tuzexu a my byli šťastní, že si lámeme zuby na žluté, oranžové (nebo dokonce prémiové bílé) kouli. A co teprve, když jsme vzali celou kuličkovou řadu do školy - to jsme byli za hrdiny :)
My bereme zítra do školky dva balíčky. Protože i když je ve školce dost nežvejkalek, minimálně jednu žvejkačku pro Danušku, pak taky pro Petrušku, Káju, Anetku a Kubíka... a nás čeká level 2 - dělání bublin :)