Žvejkalky a Nežvejkalky

"Danušce můžeš dát Orbitku, Danuška je žvejkalka," oznámila mi Koblížka důležitě. "Už pochopila, že ji NESMÍ spolknout. To bys nevěřila, kolik holčiček ve školce je nežvejkalek." Když člověk umí žvejkat celý týden, rázem se jeho důležitost vyšplhá až do nebes.

Žvejkačky nekupuju. Jen výjimečně. Proto jsem v tomto směru jako matka těžce pokulhávala za ostatními. Naše děti prostě nežvejkaly. Před týdnem se to zlomilo, protože se do výchovy vložil náš strejda Míla. Podezírám ho z toho, že se měl narodit jako přežvýkavec - a v poslední chvíli si to pánbů rozmyslel... a Míla se narodil jako obkladač. Při lepení dlaždiček dělá velké bubliny. A do naší rodiny přinesl pár drobných změn. Nejen že máme novou koupelnu, ale Koblížku naučil žvejkat a Koblížkův slovník dokonce obohatil o pár peprných výrazů. Pochopila jsem rčení je sprostej jako dlaždič :).

A tak už týden kupuju žvýkačky. Koblížka si dá polštářek do pusy, rozkouše tvrdou slupku a pak zhruba deset minut přežvykuje. Soustředěně a pomalu. Pak prohlásí: "Už mě bolí pusa a ta žvejka už nemá vůbec žádnou chuť!" Jde ke koši a žvejkačku vyplivne. Moc jí to nejde, takže je celá poslintaná...

Objevujeme zkrátka nový svět. Barevné obaly nejrůznějších druhů sladkých polštářků a plátků, rozmanité příchutě a značky - v kuchyni v krabici se sladkostmi teď máme zásobu. Jablečné Hubby bubby, pomerančové plátky, žvejkačky s tetovačkami, s nálepkami, peprmintové i melounové, skořicové i citrónové. Jen kuličky se neosvědčily. Ty, které nám jako dětem kupovali rodiče v Tuzexu a my byli šťastní, že si lámeme zuby na žluté, oranžové (nebo dokonce prémiové bílé) kouli. A co teprve, když jsme vzali celou kuličkovou řadu do školy - to jsme byli za hrdiny :)

My bereme zítra do školky dva balíčky. Protože i když je ve školce dost nežvejkalek, minimálně jednu žvejkačku pro Danušku, pak taky pro Petrušku, Káju, Anetku a Kubíka... a nás čeká level 2 - dělání bublin :)