Kobliha | KOBLIHA

S mým Koblihem už se znám moc dlouho. Moc dlouho. Víc než deset let. Vlastně - skoro patnáct let...Šílená doba. Kdyby mi někdo na gymplu řekl, že budu s někým skoro patnáct let, asi bych se dost vyděsila. Dvouměsíční chození s klukem jsme už brali za tu "opravdovou lásku". Ale člověk asi musí zestárnout, pocit času se pak dost mění

Skládáte rádi puzzle? Já docela jo - i když - kdy já vlastně naposled skládala puzzle? Když nepočítám obrázky s Krtečkem nebo Ferdou Mravencem, ani si vlastně nevzpomínám. Ale dřív jsem skládala moc ráda. Bavila mě ta titěrnost, uklidňovaly mě kostičky a měla jsem radost, když jsem nějaký obří obrázek složila.

Našla jsem na internetu obrázky, které se dají koupit jako puzzle. Jestli se chcete mrknout i na další, klikněte sem. Jsou to obrázky J.W.Scott a jsou neuvěřitelně kýčovité. Ale mně se moc líbí. Tak jsem si říkala, že se vám třeba taky budou líbit. Hlasujte v anketě, zajímá mě váš názor!

Ztratila jsem iluze, co se týká gentlemanů u nás.

Dnes ráno jsem musela s malou Koblížkou do banky. Protože ještě neumí sedět, musím ji vozit v hlubokém kočáru. Je celkem těžký, obzvlášť když jsem se ještě stavěla v supermarketu a nakoupila plnou tašku jídla. V naší bance otevírají v půl deváté. V půl deváté a deset minut jsem se vřítila do dveří (to je trochu přehnaný výraz) a u pokladny vložila

Tak si tak sedím u počítače, píšu druhý článek a koukám, jak Koblížka spí v postýlce. Do kočáru ven ji nedávám, protože je tam tak příšerný vedro, že se tam nedá vydržet.

A tak si tak přemýšlím, jestli vůbec někomu řeknu, že si tady píšu o Koblihách.... Jestli to prozradím Koblihovi, až přijde z práce... asi zatím ne, uvidíme, jak dlouho mi to vydrží. To je můj starý problém - pro něco se nadchnu,