KOBLIHA
Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!
A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.
|
Romantika u Koblihů
29. červen 2006 | 10.10 |
S mým Koblihem už se znám moc dlouho. Moc dlouho. Víc než deset let. Vlastně - skoro patnáct let...Šílená doba. Kdyby mi někdo na gymplu řekl, že budu s někým skoro patnáct let, asi bych se dost vyděsila. Dvouměsíční chození s klukem jsme už brali za tu "opravdovou lásku". Ale člověk asi musí zestárnout, pocit času se pak dost mění
Teď to vypadá, že jsem starý kmet - ale o tom jsem psát nechtěla. Chtěla jsem psát o tom, jak bezva vztah může být i po tak dlouhé době. Včera jsem dostala krásnou růži a taky "objednal jsem stůl v naší hospůdce". Tak jsem hned volala paní na hlídání. Ještě jsem dětem dala najíst, vykoupala je, přečetla pohádku, chůva si v obýváku četla a my vyrazili do šumu :)
Moje oblíbená hospůdka není daleko od našeho domu. Dali jsme si portské, biftek a spoustu zeleniny. Potom taky víno a kafíčko. Seděli jsme asi do půlnoci a povídali jsme si. O všem možném. Už dlouho jsme si takhle nepopovídali. Většinou řešíme jen praktické problémy nebo co se dětí týče, včera jsme probrali světovou politiku, fotbal, ženské, kosmetiku, dovolenou, naše bydlení, práci i plínky. Všechno dohromady. Pak jsme šli domů, objednali chůvě taxi, otevřeli další lahvinku a dál už je to nepřístupné :) Bylo mi, jako bych byla čerstě zamilovaná. A zjistila jsem, že bych svého Kobliha ani zanic nevyměnila (teď jsem ráda, že jsem mu o tomhle blogu neřekla, ještě bych zpychnul...)
Tenhle příběh nemá pointu - jen jsem chtěla zaznamenat, jak krásně nám spolu včera bylo. Po tolika letech :)
Teď to vypadá, že jsem starý kmet - ale o tom jsem psát nechtěla. Chtěla jsem psát o tom, jak bezva vztah může být i po tak dlouhé době. Včera jsem dostala krásnou růži a taky "objednal jsem stůl v naší hospůdce". Tak jsem hned volala paní na hlídání. Ještě jsem dětem dala najíst, vykoupala je, přečetla pohádku, chůva si v obýváku četla a my vyrazili do šumu :)
Moje oblíbená hospůdka není daleko od našeho domu. Dali jsme si portské, biftek a spoustu zeleniny. Potom taky víno a kafíčko. Seděli jsme asi do půlnoci a povídali jsme si. O všem možném. Už dlouho jsme si takhle nepopovídali. Většinou řešíme jen praktické problémy nebo co se dětí týče, včera jsme probrali světovou politiku, fotbal, ženské, kosmetiku, dovolenou, naše bydlení, práci i plínky. Všechno dohromady. Pak jsme šli domů, objednali chůvě taxi, otevřeli další lahvinku a dál už je to nepřístupné :) Bylo mi, jako bych byla čerstě zamilovaná. A zjistila jsem, že bych svého Kobliha ani zanic nevyměnila (teď jsem ráda, že jsem mu o tomhle blogu neřekla, ještě bych zpychnul...)
Tenhle příběh nemá pointu - jen jsem chtěla zaznamenat, jak krásně nám spolu včera bylo. Po tolika letech :)
Anketa
Komentáře
| RE: Romantika u Koblihů | Fabien | 29. 06. 2006 - 10:37 |
| RE: Romantika u Koblihů | Sova | 29. 06. 2006 - 12:36 |
| RE: Romantika u Koblihů | Jirka* | 15. 07. 2006 - 21:06 |