Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

Jirka*: Doufám, že neví, protože by to mělo vliv na mé psaní. Pustil jsem se do toho právě proto, že relativní anonymita internetu dává člověku možnost se otevřít víc, než při jiných příležitostech..

Ibádovo oko: Ví to manžel. Ví to jedna kamarádka a ta chodí i číst. Ostatní někteří jen tuší, ale adresu neznají. Ani znát nebudou.

Kobliha: Já to taky zatím nikomu neřekla.... a zřejmě ještě nějakou dobu neřeknu..

bamboocha: ne nikdo to neví....zatím...

sonrisa*: Ahoj,stránky se mi moc líbí, taky jsem mamina,máme tři "koblížky" Blogík jsem si také založila a všem jsem to rozhlásila a teď čekám,jestli to k něčemu bude. Můžeš kouknou na www.serousci.blog.cz a třeba i poradit co jak a dál....
Pa Sonrisa

---
www.serousci.blog.cz

kubka: nikdo to neví, jenim moje sestra ví že mám náký blog. ale ani neví kde.

---
kubka.pise.cz

liška: Když jsem začala s blogařením, ihned o tom věděl taťka, který to svým způsobem bral jako dobrý nebo přinejmenším zajímavý nápad, věděla to taťkova přítelkyně, která ohromným způsobem podporuje každičkou mou snahu psát (), veděla to i mamka, která to ovšem brala jako naprostou pitomost. Moje rodina se na mé stránky mrkla jednou dvakrát, víckrát neměla čas, a tak doma Liščí doupě upadlo v hluboké zapomnění. Ne, že by mě to nějak trápilo
Jinak v mém okolí...dnes už o Doupěti ví více lidí, než je dle mého názoru zdrávo Přece jen to má vliv na to, jak moc se virtuálnímu světu otevřu. Víc se kontroluji, když vím, že si mé výplody přečtou i lidé, kteří mě znají osobně.
Nicméně, mou ješitnou liščí povahu vždy náramně polechtá, když slyší nějakou pochvalu...proto jsem otázku své anonymity téměř přestala řešit

---
liscin.blog.cz