Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

Jirka*: To není o bankách, ale o lidech.... snad to bude příště lepší...8^)

Ibádovo oko: No tééda. Trable s kočárama dost dobře znám, dneska ráno jsem jedny absolvovala, ujela mi nízkopodlažní tramvaj a do té narvané normální jsem se fakt nenarvala. Ale ta baba v tý bance, to je teda síla. Asi bych řvala taky a hodně nahlas ))),jakkoliv jsem člověk vcelku splachovací a konflikty nevyvolávající Mimochodem - pěkný blog.

Kobliha: Ibádovo oko: Taky jsem splachovací, ale pak to nějak vždycky přeteče... a to pak řvu Díky za ocenění - ale myslím, že po dvou dnech se o pěkném blogu ještě nedá mluvit

Kobliha: Jirka*: Já vím, ale banka by si měla vybírat ty správné lidi, ne?

Sova: Podle mě je tohle problém, obecně všech čechů provádějící veřejné služby...spíš by lidem ten kočárek měla vynášet ta paní za přepážkou, protože jenom za to že tam chodí lidi dostává plat...

Kobliha: Sovo, máš určitě pravdu - jenže banka není veřejná služba. Je na mně, jakou banku si vyberu... ale nebydlím v Praze a výběr u nás není moc velký (a vybírat si banku podle toho, kolik je tam schodů, mi přijde neefektivní ). Jiné by to bylo třeba na úřadě nebo sociálce nebo policii - tam s Tebou souhlasím - tyhle úředníky si platíme my ze svých daní.