Kobliha | KOBLIHA

Líbilo se mi, bludiště jedno sluníčkové. A tak jsem si říkala, že byste si třeba taky rádi prstem bloudili po slunci. Jestli jo, tak můžete, jestli ne, ani nečtěte dál.

Mám depku. Sedím tady u stolu, klepou se mi ruce a snažím se nekřičet na děti. Koblížka tu jezdí na motorce a hádá se s bráchou o dřevěné kostky. "Bude Večerníček, běžte koukat!" snažím se nezvyšovat hlas. "My se NECHCEME koukat na Večerníčka!" Hůůůůůh!

Tak jsem se tak letmo po dlouhé době koukla na statistiky a zjistila jsem, že můj blog o anglič/... pomalu, ale jistě dohání v návštěvnosti Koblihu (některé dny předhání). Musím říct, že mě to příjemně překvapilo. Když jsem ho zakládala, neměla jsem ambice honit návštěvnost, nezaregistrovala jsem blog ani na Toplistu, ani jinde, a přesto si ho lidi našli (Pavel je prostě profík v nastavování svých stránek).

Koblížka se do školky těšila. Je to vyloženě těšící typ. Miluje všechny děti, paní učitelky, snaží se převychovat zlobivého Jarouška (o což se snaží spolu s paní ředitelkou, která dává Koblížku Jarouškovi za příklad - ovšem měla by naši princezničku vidět doma v lítém boji se starším bratrem) a všem přinesla první den do školky dárečky.