Ráno u snídaně jsme vedli s Koblížkem rozhovor na téma Kamarádi.

Náhodou jsem dnes ráno zabloudila na blog k mpn a přečetla si článek "Co bych udělal s milionem?" - a začala jsem přemýšlet, co bych s milionem udělala já. A tak, ač jsem nebyla nikým vyzvána, se zapojuji do této řetězovky.

Líbilo se mi, bludiště jedno sluníčkové. A tak jsem si říkala, že byste si třeba taky rádi prstem bloudili po slunci. Jestli jo, tak můžete, jestli ne, ani nečtěte dál.

Pořád si říkám, že musím zaznamenat náš výlet na Sion. Byli jste někdy na této zřícenině?

Sion leží blízko Kutné Hory, u vesnice Chlístovice, a my se tam vypravili už v předjaří letošního roku. Hrad byl založen na počátku 15. století Janem Roháčem z Dubé, vůdcem husitů. Nebyl čas příliš ho zpevnit a vybudovat silné obranné zdi, přesto hrad v roce 1437 odolával celé čtyři měsíce, než ho královské vojsko dobylo. Konec Jana Roháče na sebe následně nedal dlouho čekat, byl popraven na Staroměstském náměstí.

Mám depku. Sedím tady u stolu, klepou se mi ruce a snažím se nekřičet na děti. Koblížka tu jezdí na motorce a hádá se s bráchou o dřevěné kostky. "Bude Večerníček, běžte koukat!" snažím se nezvyšovat hlas. "My se NECHCEME koukat na Večerníčka!" Hůůůůůh!

Na Novinkách jsem četla článek o tom, že 55% Američanů věří v ochrannou ruku anděla strážného. Nevím, jak by dopadli Češi, kdyby se podobný výzkum dělal u nás. Osobně to tipuji na 3-5%.

Tak jsem se tak letmo po dlouhé době koukla na statistiky a zjistila jsem, že můj blog o angličtině pomalu, ale jistě dohání v návštěvnosti Koblihu (některé dny předhání). Musím říct, že mě to příjemně překvapilo. Když jsem ho zakládala, neměla jsem ambice honit návštěvnost, nezaregistrovala jsem blog ani na Toplistu, ani jinde, a přesto si ho lidi našli (Pavel je prostě profík v nastavování svých stránek).

Máme za sebou operaci. Respektive Markétka ji má za sebou. A zvládla to, holka jedna statečná, víc než dobře.

Kolotoč všedních dní se roztočil i u nás. Po prázdninách jsem naházela děti do vany, odbahnila jsem je, co to šlo a trochu je zcivilizovala, aby se jich spoluobčané nelekli. Ale potají jsem fňukala s nimi: Proč ty prázdniny tak rychle utekly?

Koblížka se do školky těšila. Je to vyloženě těšící typ. Miluje všechny děti, paní učitelky, snaží se převychovat zlobivého Jarouška (o což se snaží spolu s paní ředitelkou, která dává Koblížku Jarouškovi za příklad - ovšem měla by naši princezničku vidět doma v lítém boji se starším bratrem) a všem přinesla první den do školky dárečky.