Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

lufa: K angličtině gratuluji. Jen tak dál.

contritus: Připojuji se ke gratulaci.
Přesně na tomto jsem se nemohla dohodnout s němčinářkou na gymlu. A tak, ač jsem látku věděla, byla jsem ticho. Odmítala jsem se učit zpaměti. Proč, když to umím vlastními slovy??

---
contritus.pise.cz

boudicca: Na Angličinu taky občas ráda zabrousím Sestřička má aj ve škole (loni nic nedělali, rozjeli se teprve teď), tak jí sem tam vypomůžu s učením Trénujeme slovíčka a všelijaké fráze, už jí to začíná jít

---
boudicca.pise.cz

ivana*: Tak to strobile slysim prvne. A Prokopovi jsme mela hrozne rada.

---
ivana.pise.cz

kaci: Z Prokopů mám husí kůži (ze Samouků zježený vlasy hrůzou ). Na vejšce jsme se spontánně rozdělili do dvou skupin, jedna Prokopy zatracovala, druhá obhajovala, občas nám argumenty na nějakým semináři vydržely i několik hodin Dobrá zábavička. Konstruktivní hádky

---
kaci.pise.cz

jarmik: Já na Prokopovi nevzpomínám ve zlým. Ve škole jsem měl němčinu a ruštinu. Pak jsem si seknul na konci gymplu rok a půl Prokopů (a jak se jmenoval ten skotiš frend, co se strašně zajímal o přehrady? Malcolm?) a tím skončilo moje formální vzdělání v angličtině. Pak už spíš hození do vody ve škole v Holandsku a pořád v práci a neutopil jsem se

Podle mýho The Prokop Family je festovnej základ

---
jarmik.pise.cz