KOBLIHA
Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!
A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.
|
Článek Nemůžu...
Komentáře k článku: Nemůžu...
lufa: Hmm, pocity znám od ženy. My chlapy jsme v tomto v pohodě 
. Tak ať to brzy přejde.
tak se mi tu Julču přeci jen podařilo udat. 
eithne: Uch. Myslím, že bych se uchýlila k metodě "potřebuju si dojít NUTNĚ koupit...". Nebo někdy popadni děti a proveď tohle kamarádkám taky
kobliha: Metoda nákupní by se podle mě neuchytila, bo by šli všichni se mnou a pak zase zpátky (aspoň mám pocit). Možná bych jim to měla oplatit, ale je mi to jaksi "cizí" (a moje děti tohle dělat prostě nesmějí) 
sargo: No vidím, že naše metoda předem domlouvat od kdy do kdy bude návštěva probíhat, má svoje opodstatnění. Doporučuji - když si na to člověk zvykne, je to nejpříjemnější pro všechny přítomné. Návštěvy s dětmi celodenní máme relativně často, ale večer mi automaticky pomůžou uklidit... no, upřímnou soustrast, tohle bych taky těžko rozdýchávala.
kobliha: Je pravda, že by se pravidla měla nastavovat. Ale když já jsem blbá a nejde mi to 
sargo: To "od kdy do kdy" vzniklo hodně kvůli rodinným příslušníkům, co chodí z práce zničení, ale jak říkám - osvědčilo se to. Myslím, že jsem se inspirovala u severských národů 
A s tím úklidem to vzniklo nějak samo, prostě jsem neřekla to zdvořilé "ne" na konci, když se zdvořile nabízeli Ale je to samozřejmě vzájemné, když jsme někde. Ne že by mi tu někdo zametal, ale prostě ke konci dáme hektickou chvilku, kdy se odhází hračky, nádobí shrne na zvládnutelnou hromadu a tak... 
kaci: No jo, tak pokud jsi nečekala, že zůstanou, tak to je fakt síla! Já osobně mám ale raději takový ty celodenní návštěvy, s obědem i kafíčkem, protože když přijdou na hoďku, na dvě, tak tam děťánci udělají čurbes úplně stejnej, jak za celej den a to mi přijde děsný. Za celej den to tak nějak jaksi tiše toleruju. Paradoxně ale doma naděláme největší bugr samy dvě s Lupitou 
Tak ať brzo vychladneš!
---
kaci.pise.cz
kobliha: Taky máme doma binec, i bez přispění ostatních, ale to je něco jinýho
Já pomalu začínám upřednostňovat kafíčkové návštěvy (ty celodenní už přestávám psychicky zvládat)
davidhavel: Podobné pocity jsem míval po návštěvách svých přátel v mém bytě i já. Byl jsem jediný, kdo měl v oné době svůj byt a tak to po "akcích" tak vypadalo.. na úklid jsem zůstal také sám... tak jsem tak nějak rád, že se už vídáme pouze na neutrální půdě, bohužel také velice zřídka. Navrhuji návštěvu s dětmi zopakovat poustupně u zbylých zúčastněných... každý ke každému... a pak zabetonovat vchod a vyvěsit zvonek
kobliha: No to je taky paráda! Mejdany vždycky u jednoho. To Tě docela lituju. Je pravda, že neutrální půda má něco do sebe. Že bych vždycky zamluvila Mateřské centrum? Je to řešení
hablina: Také jsem kdysi měla podobné kamarádky. Ony byly z paneláků, já mám domek se zahrádkou, tak se vždycky sedělo u nás. Občas si ke mě odkládaly svá batolata, když šly s formuláři na sociálku (bydlím po cestě).Zaplaťpánbu se postupně všechny odstěhovaly.
contritus: Á, tak to jsi Ty? Já si taky odkládala u Tebe dítko - pamatuješ? Takovej zrzavej klouček to byl. Nó, cos neřekla, byla bych ho dávala jinam.
kaci: Já mám kámošek s barákem bohužel minimum, ale i většina těch ostatních bytů je větších než náš, takže se rádi sáčkujem kamkoliv 
Ale samozřejmě pak pozvání opětujeme a dětem je v podstatě jedno, na jak velké ploše ten binec dělají
---
kaci.pise.cz
kobliha: No potěš. Jedna z mála nevýhod vlastní zahrádky. Taky bydlíme docela blízko k sociálce, ale z žádnými formuláři tam nechodím. To bych měla? Jaké formuláře? Hablino, začínáš mě děsit
pavel: nabízím Grand Marnier (koňak s pomeranči, 40%), to bych dal s tebou... mám ještě na dně ... whisky maximálně CREAM whisky