Je toho moc, co mě potkalo a co jsem sem chtěla zapsat. Spoustu z toho už jsem zapomněla, na něco si třeba vzpomenu a něco se sem teď pokusím naklafat :)

"Počebuju už se naučit číst," prohlásila Koblížka v pátek ráno. "Jak se to dělá?"
Koblížek nic neříkal, odešel do svého pokoje a za chvíli přišel zpátky se Slabikářem v ruce. "Jestli chceš, můžeš ho po mně zdědit. Podle TÝHLE PŘÍRUČKY se to určitě naučíš!"

Když jsem před několika lety projížděla Izraelí, stavěli jsme se i v Jardenitu - to je místo v řece Jordán, kde se křtí. Pamatuju se, že tam tenkrát bylo strašné vedro a vedle nás stála skupinka černochů, kteří byli nabaleni ve svetrech a bundách, protože bylo "jen" 35 stupňů. My kolem řeky jeli a kus šli, ale nebrodili jsme se ani přes ni neplavali. Paradoxně mám pocit přejití Jordánu až teď. V Čechách, v září roku 2010.

Zjistila jsem, že když píšu sedm dní v týdnu mnoho hodin denně, že už nemůžu psát na blog. Prostě už nemám inspiraci, psavou náladu a energii. Vždycky jsem chtěla být buď redaktorkou nebo spisovatelkou. Povedlo se mi to. Ale je to docela fuška.

Koblížek objevil svět hudby. Mám z toho neuvěřitelnou radost. Holkám přenechal Písničky z pohádek, Maličká su i Hradišťan pro děti. Ode mě si půjčil Queeny, Olympic, Nohavicu, Simona a Garfunkela, Michaela Jacksona, Madonnu, U2, Beatles, Kiss, Janis Joplin a všechny ostatní a zkouší, co se mu líbí a co ne. S klukama si vyměňuje empétrojky. Přenastavil televizi, takže na jedničce teď máme MTV a na dvojce Óčko. Nechala jsem ho.