tenisak*: Jako dítě jsem taky měl vlastní časopis. Psal, a dával jsem číst. Jó to byly časy. 
zlomenymec: To chce prostě spánek, lehárko, odpočinek a pořádný
Ne nadarmo se říká, že kovářova kobyla chodí bosa...
lvice: Psani neni nikdy dost
Taky bych chtela byt redaktorkou, ale nevim, jak na to. Publikovanych clanku mam totiz minimum, takze jsem praktikcy bez praxe. A tebe nelituju, nybrz ti zavidim! 
lvice: Neni nad to, kdyz cloveka prace bavi. Taky bys zavidela, kdybys ty nebyla redaktorkou a ja jo 
zmrzlinka: Veru, najlešpie sú blogy, o ktorých autor tvrdí, že sú o ničom a pritom všetkých ostatných potešia
.
sargo: Nedivím se
( - k poslední větě
)
Spíš by bylo divný, kdyby tomu tak nebylo. To by bylo spíš znamení, že se v práci flákáš. 
nena: Kdysi jsem měla v novinách "své" místečko a psala jsem sloupky, tak vím,že se člověk jako-by vyčerpá a najednou co?
To přejde! Projít se, dívat se,...potom se sám sobě diví, že píše třabas i o dešti a poutavě.
---
nena.pise.cz
marinka: Já to psaní teď musela taky trochu omezit. Jednak jsem u toho počítače prodřepěla celý večery a pak, když píšu každej den, tak mi dochází inspirace nebo se příšerně opakuju a pak ty články promazávám(i když teď už jsem dlouho nic nemazala). No ale mívám i období, že se rozepíšu, baví mě to a zvládnu dva tři články v jeden den. Ale to je zcela vyjímečný.
Fakt ale je, že každou chvíli, když pročítám blogy, narazím na nějaký, kde autor píše, že mu to nějak nepíše....
.
editt: Taky mám někdy pocit, že jsem přepsaná. A to nejsem redaktorka!! (Ale chtěla bych jí být)
A když to nejde - tak to nejde. Nechávám blog chvíli uležet, a ono to příjde samo.
eithne: Na blog ještě většinou síla a inspirace je, ale poté, co jsem začala jako redaktorka pravidelně brigádničit, už nepíšu povídky. Slíbila jsem si, že po VŠ napíšu knížku, ale nějak to s tím začínám vidět hůř a hůř... ale zase - dětský sen, to bych měla 
marinka: Ahoj, zvu Tě do štaFETOVÉ HRY NA BLOGU. mUSÍM SEZVAT 10 LIDÍ TAK DĚLÁM CO MŮŽU. pRAVIDLA NAJDEŠ (NEJEN) U MĚ NA BLOGU.
aailyyn*: Zavile jsem tvrdila, že právě proto bych se psaním v žádným případě nechtěla živit, pročež bych nemohla studovat třeba žurnalistiku. No, dopadlo to celý tak nějak jinak, se psaním moje studium bude souviset, ještě pořád jsem z toho nadšená, šíleně mě baví spisovat web i psát povídky... Člověk by nad tím možná neměl zase tak moc přemýšlet. Když má napsat něco pracovně a užívá si to, nevadí mu, že je to vlastně povinnost, když ta práce baví, tak soukromé psaní prostě nechat do doby, než se bude chtít. Nijak o tom nepřemýšlet, neanalyzovat, jestli píšu už jen, že musím, že mě to baví, nebaví, jaké to bývalo a není. Člověk by si k tomu, zdá se mi, tímhle přístupem vypěstoval takový negativní nádech. Místo, aby psal, když se mu chce, tak mu prostě hlavou šrotuje, jak nemá nápady, jak psával víc a to je naprd. 
davidhavel: Poslední dobou si všímám, že to není jev jen na Tvém blogu a to nikdo jiný (si myslím) profi spisovatelé nejsme... 
empress: Taky jsem vyráběla vlastní časopisy, povídky, romány... Popsala jsem toho opravdu strašně moc a byla jsem u toho v úplné euforii. Taky jsem měla čtenáře a ti mě vždycky prosili, ať už napíšu další pokračování. Tady na blogu si kompenzuju to, že nejsem spisovatelka nebo redaktorka. 
empress: Tý jo, teď jsem si vzpomněla, že jsem přece chvíli psala do Cosmogirl, to mi bylo tak 17-18 let. Vydali mi asi 6 článků a posílali mi honoráře a dárky! 
contritus: Hodně často se mi stává, že se přihlásím na blog s tím, že písnu. Mám toho v hlavě spoustu. Ale projdu blogy ostatních, někdy ani to ne a odkráčím...
7 a půl hodiny intenzivní práce na PC každý den, a zničující cesta do i z práce si vybere svou daň.
hospodynka: Taky jsem vydávala vlastní časopis
Obrázky tam byly vystřižené z Ohníču, kreslila jsem komiks a zprávy z našeho dvorečku neměly chybu 