Koblížek nic neříkal, odešel do svého pokoje a za chvíli přišel zpátky se Slabikářem v ruce. "Jestli chceš, můžeš ho po mně zdědit. Podle TÝHLE PŘÍRUČKY se to určitě naučíš!"
Koblížka poděkovala, vzala obří knihu do rukou a odkráčela. Za chvíli byla zpátky.
"Celý jsem si to prohlídla, ale myslím, že to požád neumím." A tak jsme si na to sedly spolu. "Tady jsou písmenka, tady obrázky a když se písmenka pospojují, vznikne slovo. Pak věta a pak celý příběh nebo pohádka."
"Jak dlouho to bude trvat, než to konečně budu umět?" ptala se netrpělivá čtyřleťačka.
"Máš čas, to tě naučí paní učitelka ve škole. Máš na to celou první třídu," říkala jsem a cukaly mi koutky.
"No to ROZHODNĚ NEVYDRŽÍM. Počebuju to umět už teď! A taky počebuju psát. Budu psát pohádky o Růženkách."
Se Slabikářem teď chodí spát i vstává. Dneska ho brala do školky, aby ho ukázala paní učitelce. Obrázky už zná nazpaměť, ale slova zatím číst neumí. Zato písmenka - hezky jednotlivě, to jo. Jsem zvědavá, kdy to zvládne :) Já jí pomáhat nebudu, mám pocit, že na to má čas. Ať si potrápí hlavinku, třeba jí to secvakne samo :)
Ale pohádky o Růženkách už píše. "Píšu jako dospělá," hlásí, když sází své klikyháky na papír. Co na papír - musela jsem koupit růžový blok, který má na obálce princeznu. Prý aby to bylo stylové...