"Mami, víš co je to kosádka?" ptala se mě Koblížka a tvářila se důležitě.
"Kosádka? Myslíš posádka? Nebo kosatka?" Někdy nejsem tak úplně při smyslech - hlavně ne v neděli ráno.
"Kosádka. Jako na lodi. U pirátů ze země nezemě."
Už jsem byla doma. No doma - uvědomila jsem si, že v obýváku je puštěný Disney Channel.

Začali jsme znovu. Nový školní rok, nová předsevzetí, nový začátek. Aspoň myslím.

Zjistila jsem, že jsem opotřebovaná. Ošoupaná jako stará deska - ta černá, víme? Přeskakuje, drhne, chvíli hraje a pak se páčka musí posunout i drážku dál, aby se písnička nezasekla a nehrála jak kolovrátek. V gramci to praská, skřípe a jehla jede nemilosrdně dál po černém vinylu, až dohraje až k prostřednímu kolečku, nadzvedne se a poslušně se vrátí zase na začátek. A pak se nandá nová deska a pohne se páčkou - jehla opatrně spadne na začátek a jede znovu.