"Nezapomeň ráno zalít jahody! A podoj krávy. Pak můžeš jet k té své kamarádce. Budíka jsem ti nařídila na šestou, ať ten vlak v osm ráno stihneš!" volala Lenka ze včerejšího mejdanu. Stála jsem metr od ní a ač jsem nechtěla poslouchat, zůstala jsem s očima navrch hlavy, protože jsem slyšela každé slovo. A nedalo mi to, abych se po zaklapnutí Lenčina telefonu nezeptala: "Vy máte krávy? A jahody?" Lenka se na mě podívala, chvilku si o mně asi myslela, že jsem zešílela (myšlenky jsme měly stejné) a pak se rozesmála. "Ty nehraješ FarmVille?"

Přesto, že jsou děti marodi, paracetamol dělá divy. Koblížek si dneska vyškemral hru. "Hrajou to všichni ze třídy a já ten New York prostě musím postavit!" prohlásil a na klávesnici naťukal www.superhry.cz. "Jé, ty to nehraješ?" zeptal se zklamaně.
"Copak mám čas na hraní?" odvětila jsem s teploměrem v jedné ruce a s čajem v druhé. Před sebou jsem nohou strkala jídelní židličku pro Markétku.
"No tak to budu muset hrát od začátku," vzdychl synátor, ale neznělo to naštvaně.

A tak jsem se mu za chvíli koukla přes rameno:

Tak si tak pročítám komentáře ke článku o dětech z Kouřové hory a odtud jsem se nějak dostala až k filmu, který jsem téměř pozapomněla. Jakmile jsem ale viděla jeho název, probudilo se to. Vzpomínky, pocity, nálada. Ano, mluvím o filmu Prorokovo oko. Je tu ještě někdo, komu ten název něco řekne? Nebo kdo si snad dokonce film pamatuje?

Lehli jsme. Komplet. První se přišourala Koblížka. "Jsem horká," prohlásila a lehla si mi na klín. Byla horká. Teploměr ukázal něco málo přes 39.

Koblížek ani nevylezl z postele. Slyšela jsem jen kašel. "Mám asi chřipku nebo co. Doufám, že ne prasečí!" bál se. 38,2 stupně Celsia.

Markétka neříkala nic. Byla rudá, tvářičky rozpálené. 39 stupňů.

Koblih odjel do práce. Teplota v normálu :)

Některé paní učitelky by měly psát básně. Nebo knihy. Nebo cokoli, kromě zadávání domácích úkolů, nad kterými se musí sejít celá rodina a dát hlavy dohromady. Včerejší opakovací úkol z češtiny zněl jasně: Vymyslete deset vět, aby se v nich objevilo třicet (!) slov na spodobu (muš/žka, tuž/ška atd.). V každé větě přitom musí být přesně tři taková slova. Pro třeťáky jako dělané.

Nejsem odborník na hry. Ale čas od času mě nějaká chytí a já pak musím sedět u počítače tak dlouho, dokud ji nedohraju.

Mám ráda originální zpracování nebo netradiční hry, u kterých se musí přemýšlet. A dneska jsem jednu takovou našla. Je úžasně zpracovaná (to ostatně uvidíte z obrázků, které najdete uvnitř článku), vytvořili ji Češi a obsahuje spousty hádanek a rébusů.

Vítejte ve světě robotků, který se jmenuje MACHINARIUM.

Jestlipak uhodnete, kde lze vidět tuto skálu? Pokud už jste na tomhle místě byli, bude pro vás asi hádání jednodušší. Jsem zvědavá, kolik z vás dnešní hádanku uhodne. Komentáře jsou jako obvykle moderované, odpověď najdete v aktualizaci tohoto článku za pár dní. Těším se na vaše odpovědi :)

Kdo četl mé předchozí příspěvky o e-mailech, které dostávám do schránky, možná bude zvědavý, jak se s anonymem vypořádala Humanistická aliance. Nechť čte dál:

Sousedi vydlabali dýni. Byla obrovská, strašidelně vyhlížející, se svíčkou uvnitř. Včera odpoledne jsme ji z okna viděli u Prokopů na zahradním sloupku - velké oči, trojúhelníčkovitý nos a zubatá pusa. Děti se nemohly vynadívat.

My dělali dýničky tři. Každému dítěti jedno. Musím říct, že jsou pryč doby, kdy jsem nadšeně dlabala obrdýně. Co je malé, to je roztomilé, řekla jsem dětem a snažila je o svých slovech přesvědčit. Všichni budou mít obry, my budeme mít tři malinké roztomilé pididýně. Ani se moc strašidelně netvářily.

Večer jsem se šla podívat, jestli sousedovic dýně ještě svítí. Uviděla jsem něco, co mě velmi překvapilo.