Protože chtěl Ohněta diplom (viz tyto komentáře), má ho mít. Ohněta bodoval v soutěži Hádej, kdo jsem - přisoudil operní divě povolání řidičky trolejbusu. Jistě uznáte, že tento odhad (jen kousínek vedle) si diplom skutečně zaslouží.

Ohněto, užij si tenhle diplom ve zdraví!

Není moc filmů, které mě rozbrečí. Nepláču u Titanicu, u milostných dramat, ani u vypjatých scén. Ale je jeden film, který mě rozbrečí vždycky. Programově se už na něj nechci dívat. Protože to bolí.

Nedělám to běžně, ale dnes bych tak trochu kradla. Ano, na Vánoce.

Když už jsme v tom vyhlašování prvního kola (viz tento článek), proč hned neodstartovat kolo druhé. Uhodnete, čím se asi živí dáma na fotografii? Jaké je její povolání? Můžete hádat, tipovat, nebo třeba víte, protože ani tato žena není neznámá.

Několik asociací dalo vznik tomuto článku. Nejdřív včerejší zápisek Deníku milionáře a pak knížka, kterou jsem dočetla poměrně nedávno. Napadlo mě, jestli na blogu neudělat soutěž podobné té na televizi Prima. Dám vám sem fotku a vy zkusíte hádat povolání člověka.

Dneska ráno na mě vybafla netradiční koleda, vlastně péefko, firmy Google. Jestli si chcete zagůglajdovat, stačí kliknout na obrázek (a nezapomeňte si pustit repráky):

Když jsem byla malá, dostala jsem hru, která se jmenovala Písmenka (nebo tak nějak). Na hrací desce byly obrázky a u nich políčka, na která se dávala písmenka. Kdo první složil slovo z obrázku, vzal si příslušnou kartičku se stejným obrázkem. Kdo získal nejvíc obrázků, vyhrál.

Netušila jsem ještě nic o hře Scrabble, kterou jsem dostala až v dospělosti. A to ještě českou verzi - Kris Kros. A právě Scrabble dnes slaví šedesáté narozeniny.

Jana Nedvěda jsem nikdy moc nemusela. Nějak jsem mu nikdy nevěřila, že to, co zpívá, je upřímné a od srdce. Nevím proč, ale přišlo mi to spíš jako zpívání přes peněženku. Definitivně se mi odcizil, když jsem si přečetla o jeho vztahu s Pavlínkou (jmenovala se ta mladá dívka Pavlínka, doufám?). To vrkání starého obézního pána, slova plné lásky, hvězd a romantiky. Nic pro mě :)

Kulda se převalil na bok. Chtěl ještě spát, ale musel už vstávat. Volala ho máma na snídani. "A dál už nevím. Spisovatel asi nebudu," krčil Koblížek rameny a podával mi svou prvotinu.

"A pijdou někdy zase na návštěvu?" ptala se Koblížka, sotva se za čertem, Mikulášem a andělem zavřely dveře. Nějak se nám to letos zvrtlo.