Volné psaní 2.

Minulý článek, který jsem nazvala Automatické psaní, bylo fakt spíš psaním volným. A protože jsem právě přišla z hospody, mám v sobě trochu vína, dostala jsem chuť napsat druhý díl. Tolik perex - budou to bláboly, takže zbytek jen pro ty otrlejší :)

Mám novou kamarádku. Jmenuje se Petra, je o trochu starší než já a učí na gymplu v nedalekém městě. Byli jsme teď v čínské restauraci - já s Koblihem a Petra se svým mužem Karlem. Byl to takový ženský dialog - kluci (fakt můžu psát kluci, když už jejich klučičí léta dávno minula?) mlčeli a spíš nás poslouchali a já s Petrou jsme pořád kecaly. Přitom jsme se doteď moc neznaly - ale znáte to, že občas narazíte na člověka, který je vám tak blízký, jako byste ho znali sto let? Jsem moc ráda, protože Petra je moje krevní skupina, má podobný smysl pro humor a má přehled. Mám ráda lidi s přehledem.

Smrdí mi triko, ve kterém jsme v té hospodě byla a jsem líná se jít vysprchovat. Půjdu po zprávách. Uvařila jsem si kotel kafe, vyndala další láhev vína a pokračuju dál. Koblih líný není a leží ve vaně.

Od Ježíška jsem dostala krásné sklenice na víno. Obrovské, baňaté, bez zbytečných ozdůbek. Na jednu koukám, víno se z ní pije úplně samo. Doufám, že se ze mě nestane alkoholik.

Děti odjely s babičkou a dědou na hory (dneska psaly sms, že se mají výborně a domů se hned tak nevrátí) a tady je klid. Babičku a dědu pozlatit, moc mi pomáhají.

Nevím, koho budu volit. Když koukám na ty kašpary v televizi a na jejich populistické řeči, chce se mi hulákat. Konec politické vsuvky.

Dala jsem si Nebeský vrchol hory Wu. Myslím v té číně. Kachní masíčko s křupavou kůrčičkou. A rýži. A obligátní zelí. Miluju kachnu v čínském podání. Koblih si dal tradičně strašně ostré jídlo. Už od něj neochutnávám. Jednou jsem to zkusila a vystříkly mi slzy, jak to pálilo.

Dneska bylo docela hezky. Jen nevím, proč jsem tak dlouho odkládala článek, který mám odevzdat zítra. Teď ho nezvládnu napsat. Na to budu muset být střízlivá. Dám si budíka na šestou a napíšu to ráno.

Na Facebooku mě kontaktovala spolužačka ze základky, která se odstěhovala ve druhé třídě. Že si mě pamatuje a jak prej se mám. Taky si ji pamatuju. Taky jsem na ni často myslela a taky mě zajímá, jak se má. Příští týden s ní mám schůzku. Na fotce vypadá jako kočka. Budu si taky muset namalovat nějakej pěknej obličej, abych trochu "omládla". A taky mám důvod si dojít na barvení vlasů. A Koblížku vezmu s sebou. Už asi měsíc chce mít vepředu dva fialové proužky.

Tolik dnešní várka blábolů. Hezký večer všem, kteří dočetli až sem :)