Jestli vás zajímají sekty, jejich život, manipulace se členy, pohled zevnitř i zvenku, myšlenkové pochody členů, fanatismus a víra, rozhodně vám knihu Viky, Viktor a Bůh doporučuji. Protože právě o toto v ní běží.
Hlavní hrdinka Viky vstoupila do nejmenované sekty a popisuje svůj každodenní život. My se tak dozvídáme o všech setkáních, která musí absolvovat, o denním režimu (na spánek mezi modlitbami a prací zbývají čtyři hodiny), členy sboru i lidech "ze světa". Není to povzbudivé čtení a kolikrát běží mráz po zádech.
Viky se vdá za Kamila, jednoho z mála mužských členů sekty a bydlí s ním v opuštěné chaloupce na vsi. Protože Kamil spoléhá víc na Boha než na své ruce, úrodu ze zahrady musí sbírat cizí lidé, stejně tak opravit zamrzlé trubky nebo vyhořelý komín.
Viky pracuje jako zdravotní sestra a jednoho dne se v ordinaci potká s Viktorem.Ten začne v rozhovorech s Viky nahlodávat její přesvědčení. Později se dozvídáme, že i Viktor byl členem sboru, ale vystoupil ze společenství (i přes ztrátu svého dítěte a manželky). Zpočátku působí Viktor jako "druhé já" Viky, čtenář má pocit, jako by Viktor ani neexistoval a šlo o doplnění černé k bílé (nebo bílé k černé?). Postupně ale začne získávát konkrétnější obrysy a tvary a nakonec se zapojí do děje úplně. Spolu se svou sestrou Bárou postupně vyvádějí Viky ze začarovaného kruhu. Tím začarovanějšího, když se dozvídáme, že Viky s Kamilem čeká dítě.
Happy-end, kterým kniha končí (u popisování porodu a vůbec v celém závěru knihy určitě romantičtější duše uroní nejednu slzičku), je podle mne jen zdánlivý. Stačí si představit pokračování života všech hlavních podstav a je jasné, že nikdo z nich to nebude mít snadné.
Dozvěděla jsem se, že se chystá zfilmování knihy. Nevím, nakolik tento pokus vyšel, nakolik ne - informace je z loňského roku. Čím jsem si ale poměrně jistá je to, že nemám pocit, že jde o vhodnou předlohu pro film. Možná se tím ještě zhorší pohled na věřící lidi - protože kdo umí rozlišovat mezi "normální" vírou a mezi sektářstvím? Jednodušší je hodit věřící do jednoho pytle - to jsou ti blázni, podívejte se na ně. Informace o natáčení (včetně fotek hlavních protagonistů najdete v tomto článku).
fotografie z připravovaného natáčení - postava Viky (zdroj: http://www.granosalis.cz)
Doslov ke knize napsal dr. Zdeněk Vojtíšek, zakládající člen a mluvčí Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů. O sektách a Vojtíškově knize Netradiční náboženství u nás si můžete přečíst např. v této recenzi Jaroslava Blažkeho.
Oficiální anotace knihy zní takto (vydalo nakladatelství Kalich v roce 2007):
Prvotina Renaty Eremiášové Viky, Viktor a Bůh zpracovává téma nového náboženského hnutí a velmi přesně zobrazuje jeho dynamiku. Jedná se o blíže nespecifikované hnutí charismatického typu s křesťanskými základy, ale čtenář může jeho charakteristiky (např. prostředky vytváření tlaku skupiny na jednotlivce, vůdcovský princip apod.) snadno převést na kteroukoli radikálně inovující náboženskou skupinu. Nesnadno pojmenovatelné prvky dynamiky nového náboženského hnutí jsou zde ukázány se shovívavostí, ale zároveň i tak, že demaskují jejich psychicky a sociálně znepokojivé, až nebezpečné varianty. Ještě zajímavější je ale popis psychologie příslušníků nového náboženského hnutí. Cenné je nejen zobrazení entuziasmu, fanatismu a dalších charakteristik, typických pro tyto příslušníky, ale především zobrazení osobnostního a duchovního vývoje hlavní hrdinky. Viky je totiž schopna růstu a v bolestné krizi nakonec překračuje ten stupeň duchovního vývoje, který od ní její náboženská skupina vyžaduje. Osud Viky je tak zároveň tragický i nadějný - tragický rozchodem se známým prostředím a ztrátou dosavadní sociální podpory, kterou jí poskytovalo, nadějný rodící se svobodou, která vyplývá ze schopnosti obejít se bez této podpory. Právě tato vývojová perspektiva činí z knihy Renaty Eremiášové nejen zajímavé čtení, ale i dílo se závažným duchovním posláním. Doslov napsal Zdeněk Vojtíšek.
Kamil celou cestu domů přemýšlí, jaké si má dát znamení a také, jestli je ta jeho vyvolená Viky, nebo Lucie. Poslední dobou si víc rozumí s Lucií. Viky je jiná než Lucie. Je taková... je krásná, na rozdíl od Lucie. Kamil si vybaví Luciiny lesklé, bledé, vypoulené oči a unylý pohled. Zatímco Viky s dlouhými černými vlasy a hřejivým pohledem hnědých očí vypadá tak mile a příjemně. Ale jestli Bůh chce, aby si vzal Lucii, vezme si ji. Nechce dopadnout jako Jákob, který musel tolik let pracovat u tchána jen proto, že chtěl Ráchel, a ne Leu.
Jenže Kamil by přece raději Viky. Chtěl by mít vedle sebe krásnou ženu. Tak krásnou dívku ve sboru žádný kluk nemá. Jenomže není zase tolik duchovní jako Lucie a on chce Pánu sloužit se svou ženou. Těšil se na manželství. Na společnou službu. Naplňovalo ho to takovou radostí! Večerní modlitby, společné sdílení, skupinky u nich doma, společně evangelizovat. Všude, kde se ocitnou, budou šířit Boží království. A pak děti, úžasné, krásné, plné ducha už od dětství... celá rodina bude sloužit Bohu. Kamil přivře oči. Už vidí svou rodinu. Jak k nim mnozí přicházejí a jsou zasaženi Duchem svatým a láskou, která u nich vládne. Vidí krásné děti, jak se modlí, svou ženu, sebe jako hlavu rodiny. Ano, on bude hlavou tohoto Božího díla. Cítí úžasnou zodpovědnost. Pán mu ukázal, jak významná je pro Něho jeho rodina. "Ach, Pane, ukaž mi, koho si mám vzít. Jestli Lucii, nebo Viky." Kamil stojí na zastávce tramvají.
"Jestli pojede sedmička, vezmu si Viky. Ano, Pane! Ano, Pane!" rozhodne se a pak s bušícím srdcem hledí dolů ke křižovatce. Vážnost okamžiku ho tak vzrušuje. Teď se rozhodne jeho další život.
Od spořitelny jezdívá pětka a sedmička a od restaurace Na rohu čtyřka. Konečně slyší tramvaj. Už jede. Sláva, jede od spořitelny! Kamil pořádně nevidí na číslo. Ale je to pětka. Pětka!... Ohromná vlna zklamání zalije Kamilovo vzrušení. Pětka se blíží.
"Ano, Pane, odpusť mi to, že se neraduji. Já Ti věřím, že Ty máš pro mě to nejlepší. Děkuji Ti za Lucii." Kamil si ani nevšimne, že naproti na zastávku přijela tramvaj. Dívá se na lidi, jak nastupují. Podívá se na číslo. Sedmička! Ale vždyť... Kamil uhne trochu stranou přijíždějící pětce. Vždyť ta sedmička přijela dřív! Kamil nastoupí do tramvaje a dívá se ven z okna na protější tramvaj číslo sedm. Je plný Boží chvály. Nejraději by chválil Pána nahlas. Bůh je dobrý! Přiznal se k jeho znamení a Kamil se usmívá a kroutí hlavou nad Božím smyslem pro humor. Poslal mu sedmičku, ale z jiné strany, než očekával. A Kamil cítí, že dostává Viky přímo od Pána. Ne tak, jak si přestavoval on, ale jak chce Bůh.
Fotografie Renaty Eremiášové pochází z autorského čtení v Olomouci a autorem je Daggie (http://dagg.blog.cz)