Kobliha | KOBLIHA

"Nezapomeň ráno zalít jahody! A podoj krávy. Pak můžeš jet k té své kamarádce. Budíka jsem ti nařídila na šestou, ať ten vlak v osm ráno stihneš!" volala Lenka ze včerejšího mejdanu. Stála jsem metr od ní a ač jsem nechtěla poslouchat, zůstala jsem s očima navrch hlavy, protože jsem slyšela každé slovo. A nedalo mi to, abych se po zaklapnutí Lenčina telefonu nezeptala: "Vy máte krávy? A jahody?" Lenka se na mě podívala, chvilku si o mně asi myslela, že jsem zešílela (myšlenky jsme měly stejné) a pak se rozesmála. "Ty nehraješ FarmVille?"

Některé paní učitelky by měly psát básně. Nebo knihy. Nebo cokoli, kromě zadávání domácích úkolů, nad kterými se musí sejít celá rodina a dát hlavy dohromady. Včerejší opakovací úkol z češtiny zněl jasně: Vymyslete deset vět, aby se v nich objevilo třicet (!) slov na spodobu (muš/žka, tuž/ška atd.). V každé větě přitom musí být přesně tři taková slova. Pro třeťáky jako dělané.

Jestlipak uhodnete, kde lze vidět tuto skálu? Pokud už jste na tomhle místě byli, bude pro vás asi hádání jednodušší. Jsem zvědavá, kolik z vás dnešní hádanku uhodne. Komentáře jsou jako obvykle moderované, odpověď najdete v aktualizaci tohoto článku za pár dní. Těším se na vaše odpovědi :)

My dělali dýničky tři. Každému dítěti jedno. Musím říct, že jsou pryč doby, kdy jsem nadšeně dlabala obrdýně. Co je malé, to je roztomilé, řekla jsem dětem a snažila je o svých slovech přesvědčit. Všichni budou mít obry, my budeme mít tři malinké roztomilé pididýně. Ani se moc strašidelně netvářily.

Večer jsem se šla podívat, jestli sousedovic dýně ještě svítí. Uviděla jsem něco, co mě velmi překvapilo.