SluŠky nosí ponoŠky se stuŠkou

Některé paní učitelky by měly psát básně. Nebo knihy. Nebo cokoli, kromě zadávání domácích úkolů, nad kterými se musí sejít celá rodina a dát hlavy dohromady. Včerejší opakovací úkol z češtiny zněl jasně: Vymyslete deset vět, aby se v nich objevilo třicet (!) slov na spodobu (muš/žka, tuž/ška atd.). V každé větě přitom musí být přesně tři taková slova. Pro třeťáky jako dělané.

Strávili jsme nad tím hodinu a půl, protože trvám na tom, aby úkoly dělalo dítě samo. Ovšem tomu potom odpovídají i výsledky. Tady je několik našich vět:

• Služky nosí ponožky se stužkou. (Ovšem napsáno Slušky nosí ponožky se stužkou - "Co je to služka?" "Služebná, ta co posluhuje." "Aha.")
• Ze Sněžky jeli ježci na koloběžce.
• V tašce mám tužku a pánev.
• Babka a děd mají žabku.
• Světluška má pušku na pásku.

Nevím, co na to paní učitelka, snad ji to neporazí :)

Co ovšem poráží mě, je fakt, že Koblížek poslední dobou neustále nosí ze školy "vzorky" knížek, her nebo vzdělávacích pexes. U toho cedulka: V případě zájmu doneste 120 Kč nebo nepoškozené knihy (pexeso, cédéčko atd.) vraťte. Vaše dítě ušetří 29 Kč, maloobchodní cena je ___ Kč.

Už se to tu někde v komentářích řešilo (u Jarmika, tuším?). Ze zásady tyto "výhodné" nabídky odmítám. Zrovna minulý týden. Koblížek přinesl zatavené cédéčko s dětskými písničkami za EXKLUZIVNÍ cenu 199 Kč. "Nesmíme to rozbalit, jinak to musíme zaplatit!" byla jsem dítětem poučena. Neplatili jsme, cédéčko jsme vrátili. "Kolik dětí si to koupilo?" ptala jsem se pak. "Skoro všichni. JENOM JÁ to pořád všechno nosím zpátky!" No vida. Tak přece jen se nějaký zákazník najde...