Návštěvníci

Na stole mám kytici kopretin, v druhé váze odkvétající tulipány a na okně v ložnici obrvázu šeříků. Přišly ke mně dneska tři návštěvy a každá přinesla kytku. A každá vyzvídala, co je nového.

Návštěva první:
"Nekecej, fakt se rozvádíš?"
"Jo."
"No ty vole, to mi musíš vyprávět. Ale hezky dopodrobna, znáš mě, ne?"
"Znám."
"Neboj, jak hrob budu, jako hrob!"
"Hm."

Návštěva druhá:
"Já ti to ale vždycky říkala, že on je děvkař. Že se otočí za každou sukní. A vidíš? Už je to tady!"
"Jo, říkalas mi to i při svatební hostině, to se nedá zapomenout."
"Na mý slova vždycky dojde."
"Hm."
"Podle mě měl někoho už dávno - ale ono by se to zase ututlalo, nebejt toho dítěte."
"Nevím."

Návštěva třetí:
"Chudinky děťátka, co s nimi teď bude?"
"Co by s nimi mělo být?"
"No budou bez táty - jak jim to můžeš udělat?"
"Nějak to snad zvládneme."
"Ty jsi byla vždycky taková paličatá, ale měla jsi myslet na ty děti."
"Pořád myslím na někoho jiného než na sebe. Rozhodla jsem se to změnit."
"Dřív jsi byla víc empatická, teď jsi taková bez citu nebo co..."
"Hm."

Možná bych spíš byla bez těch kytek...

Můžete hádat, který návštěvník co řekl - byla za mnou stará teta, kamarádka a švagrová :)