Kobliha | "Ploč požád blinkáš, mámo?"

"Ploč požád blinkáš, mámo?" Ptá se mě Koblížek každé ráno. "Uvažím ti čajík, chceš?"
Má pravdu, dítě moje zlaté. Po probuzení odcházím na záchod a vedu intimní dialogy s mísou. Někdy si povídáme i večer, občas zaskočím na kus řeči přes den (a někdy i v noci). Řeči v příručkách, že je nejlepší mít po ruce kus sušenky, nepomáhají. Sušenky mě opouštějí stejně rychle jako ostatní jídlo. Ale dost už.

Co vám mám říkat? Stejská se mi po vás. A po blogování taky, abych byla upřímná. Je to blbý, ohlásit ukončení a vrátit se ze záhrobí? Možná jo. Tak to berte jako dočasný návrat.

Všechny vás tu čtu. A dokonce jsem se zaregistrovala na Bažinu. A musím říct, že téhle Bažiny se asi dlouho nenabažím - hraju on-line bažinové hry. A těším se na adminem slibované pexeso. Ráda hraju pexeso. Blbě, ale ráda. S Koblížkem hrajeme dost často. Srovnáme kartičky na stůl a jedeme. "Tu vlevo si zabílám já - pamatuju si, že tam je Večelníček." A já, zatímco se soustředím na to, abych nebrala Večerníčka, zapomínám, kde je Bob a Bobek, kde je ten druhej Rákosníček a kam se asi schovala víla Amálka. Pravidelně prohrávám. A říkám si, že příště už nad tím pětiletým dítětem MUSÍM vyhrát. No - snad někdy...

Koblížka začíná mluvit a je s ní čím dál větší sranda. "Boty, mámo, boty!!" Křičela na mě včera, když jsme šli ven a já jí zapomněla obout sandálky. Ještě že mi to připomněla.

Máme na domě sršní hnízdo. Teda asi. Protože před okny létá několik obrovských oblud a já se bojím mít otevřené okno. Nevíte někdo, jak na ně, na potvory?

Tak - to je asi všechno, co se u nás událo poslední dobou. Vlastně ještě něco - Koblih si zlomil ruku. Má sádru, kterou mu Koblížek pokreslil. Vypadá moc hezky. A Koblih chodí v těch vedrech do práce v dlouhých rukávech, protože to autíčko, které má na předloktí, není pod košilí vidět.