Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

mi-lada: Ano, pořád jsou to naše hvězdičky voňavé i když o dětské knížky už nestojí, protože ve fofru života na ně nemají čas, přijde doba kdy si je taky znovu s chutí přečtou a nechají se dojmout. Já mám knihu svého srdce Záhadu žlutého jednorožce, kdo ji napsal už nevím, ale najdu ji a přečtu zase, už po sté, nebo po tisící.....