Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

sargo: Už se těším, až budeme mít taky knihovnu. Hromada krabic není to pravé ořechové Dětské knížky jsou srandovní kolikrát v tom, že člověk zpětně vidí ten hrozně markantní výchovný apel, který mu byl šumák, nebo si ho pamatuje v docela jiném světle...