Automatické psaní

Nikdy jsem to nezkoušela. A dneska mi padl do očí článek o automatickém psaní. Prostě sedíte, ruce na klávesnici a píšete, co vám slina na jazyk přinese (nebo něco z mozku do prstů spíš). Možná je na čase vyzkoušet si automatické psaní. Jenom nevím, jestli je blog tím správným místem... ale vy už jste tu zvyklí na ledacos :)

Koblih je tv star. Díky Nově a jejímu novému seriálu. Nikdy nebyl důležitější. Koblížka se dneska převlékla snad šestnáctkrát. A v pokoji má strašnou zimu - po kom je tak otužilá? Šla bych do kina. Nevím na co, ale šla bych. Koblih se tu směje u knížky. Ani nevím, co čte, zabalil si ji do papíru. Je tlustá. Ta kniha. Četla jsem teď pár dětských knížek - někdy je to bída, co autoři vymýšlejí pro děti. Koblížek má zpracovávat čtenářské deníky a zajímá mě, co čte a co nosí z knihovny. Tak to čtu taky. Kraviny. Dětské detektivky, stupidní příběhy na tlustém papíře, aby knížka vypadala objemnější než je. Písmena tak na půl stránky a pořádně odsazené od okrajů. Cena 249 Kč. Ještě že ty knihovny jsou - kupovat takové hrůzy by se mi fakt nechtělo. Ale jeho to baví. Prej to čtou skoro všichni. Snad z toho vyroste.

Cestou do školky jsem potkala asi sto sněženek. Taky bledulky a žluté kytičky, fialové kvítečky a modré takové drobounké květinky. Nádhera. Jinak je tu kosa jako v ruském filmu. Viděli jste někdy Boj o Moskvu? Chodili jsme na ten film povinně se školou. Na krajích seděly učitelky a hlídaly, jestli se náhodou nesmějeme. My jsme se smáli - na film skoro nikdo nekoukal, ale tajně jsme se drželi se spolužáky za ruce a přišlo nám hrozně legrační sledovat, kdo se s kým drží.

Chtěla bych si koupit novou sedačku. Nějakou pohodlnou, válecí a snadno čistitelnou od rozsednutých piškotů a vylitých čajů. My totiž jíme v obýváku i přes náš společný zákaz. Prostě jsme si něco společně zakázali a teď to společně porušujeme.

Přihlásila jsem se na školení. Jedu za tři týdny a docela se těším. Týká se to grafického programu a bývají tam docela fajn přednášející.

Začnu víc fotit. Dneska jsem se dívala na Papričku a některá alba jsou fakt povedená. Dřív jsem fotila docela dost, ale to ještě nebyly digitály. Teď je to jednodušší. Všechno je tak nějak jednodušší. Domyla mi myčka, půjdu to uklidit. A pak asi pustím televizi a budu koukat na Ano, šéfe! Mám ten pořad ráda.

Automatické psaní mi moc nejde. Je to snůška blábolů a hromada zbytečných písmenek. S experimentováním je konec.