KOBLIHA
Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!
A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.
|
Ranní ptáče víc bloguje
29. červenec 2007 | 07.22 |
Koblížka se dneska vzbudila v půl páté. Řvala tak moc, že vzbudila Koblížku v mém břiše (budu jí muset přiřadit nějaké jméno) a ta začala kopat. Kopance pod levým žebrem bolí nejvíc.
V půl šesté se do obýváku přišoural rozespalý Koblížek. "Mamííí, dal bych si něco k snědku," prohlašoval. "Kdy jste postavili ten hrad?" Skutečně - na koberci jsme za tu hodinu vytvořily unikátní středověké dílo. A kdyby věděl, že levou věž jsem stavěla šestkrát, protože Koblížku její bourání moc bavilo, považoval by si mě určitě ještě víc :)
Nasypala jsem do jeho oblíbené misky s medvědem sladké Cini minies, zalila je mlékem a dala mu jeho oblíbenou snídani na stůl. "Táta JEŠTĚ spí?" ptal se nevěřícně. Ano, Koblih opravdu v půl šesté ráno v neděli JEŠTĚ spal. Taky se divíte, že?
Po snídani jsme rozpoutali obrovskou bitvu. My holky jsme měly červené rytíře a Koblížek modré. Takticky jsme rozmístily veškeré obranné složky našeho pracně postaveného hradu. Netrvalo ale ani deset minut a hrad byl obklíčen modrými pimprlíky. Za chvíli povolil i padací most a Koblížkovo vojsko se vehnalo do hradu.
"Tak - a jdu něco dělat!" prohlásila jsem s bojovnou náladou (ač v bitvě poražena). Hodila jsem do pračky prádlo, vyžehlila pár drobností, narvala do myčky nádobí od večeře (fakt se mi už včera nechtělo...), zalila kytky, pustila počítač a zadělala na tvarohové šátečky. Myslím, že budou hotové, než se Koblih vzbudí.
A jaká jsou vaše nedělní rána?
P.S. Mimochodem - zrušila jsem si ochranu proti kopírování - Valach má pravdu..
V půl šesté se do obýváku přišoural rozespalý Koblížek. "Mamííí, dal bych si něco k snědku," prohlašoval. "Kdy jste postavili ten hrad?" Skutečně - na koberci jsme za tu hodinu vytvořily unikátní středověké dílo. A kdyby věděl, že levou věž jsem stavěla šestkrát, protože Koblížku její bourání moc bavilo, považoval by si mě určitě ještě víc :)
Nasypala jsem do jeho oblíbené misky s medvědem sladké Cini minies, zalila je mlékem a dala mu jeho oblíbenou snídani na stůl. "Táta JEŠTĚ spí?" ptal se nevěřícně. Ano, Koblih opravdu v půl šesté ráno v neděli JEŠTĚ spal. Taky se divíte, že?
Po snídani jsme rozpoutali obrovskou bitvu. My holky jsme měly červené rytíře a Koblížek modré. Takticky jsme rozmístily veškeré obranné složky našeho pracně postaveného hradu. Netrvalo ale ani deset minut a hrad byl obklíčen modrými pimprlíky. Za chvíli povolil i padací most a Koblížkovo vojsko se vehnalo do hradu.
"Tak - a jdu něco dělat!" prohlásila jsem s bojovnou náladou (ač v bitvě poražena). Hodila jsem do pračky prádlo, vyžehlila pár drobností, narvala do myčky nádobí od večeře (fakt se mi už včera nechtělo...), zalila kytky, pustila počítač a zadělala na tvarohové šátečky. Myslím, že budou hotové, než se Koblih vzbudí.
A jaká jsou vaše nedělní rána?
P.S. Mimochodem - zrušila jsem si ochranu proti kopírování - Valach má pravdu..
Komentáře
| RE: Ranní ptáče víc bloguje | bobo* | 30. 07. 2007 - 07:39 |