Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

kashe: Děti ví víc, než my. Údajně si asi do šesti let pamatují střípky z minulých životů. Některé to vytěsňují, jiné jsou schopné o tom mluvit jak kdyby to bylo včera. Nevědí, že je to minulý život, ale třeba ví, že kdysi byly oblečené jako mnich a cvičily tai-či. Jako třeba jedna moje známá... A dcera jedné mé známé začala mámě jednou vyprávět, jak se žilo, když byla stará (ta dcera)! Jsou to zvláštní věci - až z toho mrazí.