Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

kobliha: Sargo, byla to výzva! Seděli jsme nad tím s Koblížkem snad čtvrt hodiny

Vytahuju ponožku,
vložím ji jak záložku
do své nové knížky
od naší Koblížky.

Vytahuju kalhoty,
co jsou jak dva choboty
velikého slona,
co je v zoo doma.

Vytahuju košile,
skončím brzy, jakmile
bude prázdná pračka.
Praní v ní je hračka!