Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

kobliha: Gombo, jezdila jsem za svého dětství na "skautské" tábory a latríny nás taky neminuly. Kluci napravo od tábora, holky nalevo. Každou chvíli zasypat vápnem - smrdělo to hrozně, na hřadu se vysedávalo a řešily se problémy. Jojo, teď nepochopitelné, tehdy normální