Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

et: To vypadá vážně zajímavě. Tuhle jsem četla něco podobného, příběh pro malé o dědovi, který onemocněl Alzheimerovou chorobou. A ta kniha je tak kouzelně napsaná, že mi z ní šel chvílema až mráz po zádech. Lentilka pro dědu Edu od Ivony Březinové, kdyby vás to někoho náhodou zajímalo