Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

et: * protože budem moci vyběhnout s mističkou o polední pauze ven a naobědvat se u Vltavy
* protože budem moci konečně vyrazit na výlet a vypustit lampiony štěstí
* protože k sukním budu konečně moci vytáhnout barevné silonky
* protože po plavání nebudu muset sušit vlasy a tím pádem nebudu vypadat jako bych strčila prsty do zásuvky, čímž pádem si nebudu muset splétat francouzské copánky, nestrávím v šatně půl hodiny a druhý den nebudu vypadat jako pětiletá holka s culíkama zvlněných vlasů (a vůbec bude to plavání daleko jednodušší
* protože nebudu muset nosit patnáct tisíc vrstev a vydržím v obchodech a vytopených místech i déle jak pět vteřin
* protože budu moci spát při otevřeném okně a ráno mě vzbudí ptáci
* protože ráno budu chodit do práce za světla a odpoledne se budu vracet se sluníčkem
* protože konečně vytáhnu fungl nové boty, které jsem dostala k narozeninám, ale byla na ně už moc zima
* protože bude nááááádherně a jaro a zas se začnou v lidech probouzet hormony a zapalovat se jim lejtka a vůbec to bude veskrze báječné a skvělé období