Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

keigi: I když vím, že se to dá celkem "ošetřit", nikdy neříkej nikdy .

Mojí sestře bylo dvacet/dvacet jedna, každý víkend zábavy, tancovačky, bary. O dětech ani slyšet. Pak přišla jednoho dne domů s tím, že je těhotná a najednou se začala měnit na mámu, i když by to do ní nikdo neřekl a možná ani ona sama ne. Dneska je vdaná a má vedle 5-ti letý holčiny ještě ročního prcka. A nevypadá nijak nešťastně.