Pytlíček pšekvapenovej

Používám kosmetiku Locherber. Koblížka miluje její růžové obaly, já jsem spokojena s obsahem, ale hlavně - v každé krabičce je vzoreček dalšího produktu poměrně rozsáhlé řady (dala jsem odkaz na stránky, kde tuhle značku prodávají, já ji kupuju u nás v lékárně za ceny o 20% nižší). Takže nějak takhle to u nás vypadá, když přijdeme z lékárny:

Koblížka: "Můžu otevžít tu velkou krabičku růžovou?"
Já: "Můžeš."
Koblížka: "A dáš mi pšekvapení? Ten pytlíček malinkej?"
Já: "To není pro děti."
Koblížka: "Můžu to aspoň vyndat z tý krabice růžový?"
Já: "Můžeš."
Koblížka: "A můžu ten pytlíček pšekvapenovej otevžít a vočuchat?"
Já: "Nemůžeš."
Koblížka: "Hezky voní. Ten pytlíček pšekvapenovej. Trošku mi to vyteklo. Sem na podlahu. A mám to taky na rukou."
Já: "Hůůůůů!"

Když už jsme u kosmetiky - udělala jsem někdy na podzim pořádek v lahvičkách, krabičkách a dózičkách. 90% všech jsem vyházela. Neumíte si představit toho místa najednou. Už neskladuju sůl do koupele, kterou stejně nepoužívám, neschovávám si vzorečky krémů, šampony máme dva (ne dvacet), krémy jen ty, které používáme. Přestali jsme koupelnu používat jako výkladní skříň (ano, rozloučila jsem se i s nostalgicky schovaným dvacet let starým první sprejem Fa z NSR - růžovým). Vyhovuje mi to. A jak jste na tom vy? Vystavujete, vystavujete?