Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

anuska: To je bezva nápad, ještě jsem neslyšela od někoho v mém okolí, že by měl takovou zálibu. zajímavé. Naše paní učitelka používala nárazově v hodinách čj na zš taky gramofon, semafor a wericha, cimrmana, zvonka burkeho, aj. znám jen díky ní. Milovala jsem to. Pane jo, hrnek ze 60. let! My nic tak "starého" doma ani nemáme, škoda. a velký obdiv, že se sejdete v tak velkém počtu, my se scházíme v 9 lidech a připadá mně, že je to celkem organizačně náročné. a když, tak my zpíváme slovácké